V plném květu

Dobrý den, vážení čtenáři. Venku je šero a neprostupná mlha. Na stromech je tlustá vrstva námrazy. Při pohledu na tu scenérii má člověk chuť zazpívat si "Vyrostla štíhlá jedlička, tak mezi modříny. Zelená byla celičká od jara do zimy." Pojďme si ale připomenout léto. Například toto jsou fotky ze 7. června. 

Například jsem ráda, že se mi podařilo vyfotit květ šípkové růže. Už jsem si to plánovala dlouho před tím, Kdo ví, proč jsem to nakonec neudělala. Každopádně letos se to podařilo.

A tady je rovnou celý keř. Je nádherný, že? Teď už je na něm jen pár šípků. Takové malé zbytečky. Někde jsem slyšela nebo četla, že existuje nespočet druhů, těchto planých růží. A když tak o tom přemýšlím, je to asi pravda. Vždyť některých keřích jsou květy téměř bílé, a na některých spíš dorůžova.

Tohle už je nějaká zahradní květina. Ve skutečnosti ne tmavší, než na fotce. Zaujala mě na první pohled. Nevíte někdo, jak se to jmenuje? Nebylo by k zahození si to pořídit.

Jak říkám. Co by to bylo za procházku bez vyfotografování houby? Zase jedna z těch, co jí nepoznám ani podle atlasu. Naše obec je asi plná vzácných druhů. A nejspíš roste pod dubem.

Též jsem musela zvěčnit toto krásné zvíře. Ptáte se mě, jestli jsem nebyla nervózní? Vždyť mě a tu krávu dělil jen tenký drátek, který byl sice pod proudem, ale zase ne tak silným, aby ho nedokázala přetrhnout, naběhnout na mě a povalit na zem. Ale ona byla v klidu. Pro jistotu jsem si ale dala do huby stéblo trávy, aby věděla, že já si také hledím zeleně a nejsem pro ní nebezpečná. To jsem okoukala z jednoho dokumentu o zvířatech o savaně. Když se ten člověk chtěl přiblížit k antilopám a nechtěl je poplašit. taky dělal, že jí trávu. Pak vypadal jako býložravec a stádo nezdrhlo.