Pod srpnovým sluncem

Zdravím, drazí čtenáři. Je pravda, že poslední dobou dost zanedbávám přidávání fotek na blog. A také focení, jako takové. Ale mám zásobu tak na tři články, tak to nebudeme nějak extra hrotit. Ať tak, či tak, dnes si spolu připomeneme 4. srpen. Ty staré zlaté časy, kdy jsme ještě ani netušili, že z ničeho nic přijdou na mnohá místa povodně, jako blázen. Ty se našemu regionu naštěstí vyhnuly. Ale ať mi nikdo netvrdí, že se nám nemění klima. Vždyť už teď se střídají dlouhá období sucha a dlouhá období dešťů. Jestli to tak půjde dál, za padesát let tu budeme mít monzuny. Nevnořujme se však do katastrofických scénářů. Prostě zavzpomínejme na slunné léto.

Co se týče přírody, tak ta úplně nejvíc připomíná ubíhání času. Ty známky přicházejícího podzimu ještě nejsou tak patrné, ale člověk je už cítí ve vzduchu. Vnímá je tak nějak podprahově. Svatá Anna, chladna z rána. Mlhy. Vlaštovky, co se houfují na elektrickém vedení. To vše, jako by byla předzvěst přicházejícího podzimu. I když já vlastně miluju podzim. Mám ráda ty barevné stromy. A pozdější vůni tlejícího listí na zemi. Dokážu si užít i dušičkové plískanice. Ty dny, kdy se slunce ani na pár vteřin nepodívá na svět. Dokážu ocenit i skutečně kvalitní celodenní mlhy v polovině listopadu. A ty vichřice... Na ně je ovšem ještě čas. Tedy tenkrát ještě bylo.

Podle archivu na in-počasí bylo ten den kolem 23 stupňů a polojasno s občasným deštěm. U nás rozhodně nepršelo. Tedy určitě ne v tu dobu, když jsem byla na procházce. Každopádně na začátku srpna ta příroda ještě nebyla tak sežehlá, jako na jeho samotném konci.

Specifickou atmosféru dodá i naková ta vysoká, schnoucí tráva na loukách. A kopřivy, které v tu dobu dorůstají do metrové výšky. Na téhle straně byly mimo jiné i dosela zajímavé mraky. Zdají se mi být takové dvouvrstvé.

Jo, já vím. Kuličky černého bezu fotím každý rok. Ale nemůžu si pomoci. Bezinky prostě nesmí chybět. 

na téhle fotce je takový ten kopec, kterému říkám Dračí kopec. Už jsem ho také fotila tisíckrát. A víte, proč je Dračí? Protože tam někde vlevo vzadu jsou takové kameny... A kdo ví... možná je to skála, která je často teplá. Je mi jasné, že je to převážně proto, že na ní svítí slunce. Když je venku mínus deset, tak té teploty zase tolik nevyzařuje. Ale je tak zábavné si představovat, že je to proto, že tam uvnitř spí drak. 

Další věc, kterou ráda fotím, je jakékoliv rozcestí.

A veškeré focení jsem ten den zakončila tímto odkvetlým bodláčím. Tento pohled vždycky ve mě vzbuzuje takový zvláštní pocit. Ani ho neumím dost dobře popsat. Trochu to připomíná přítomnost něčeho odumírajícího.