Zdravím, milí čtenáři. Dlouho jsem se vám neozvala. Víte, mě se někdy v zimě porouchal monitor u počítače. A po těch 14 dnech, co jsme ho neměli, jsem již nedokázala navázat. Tento blog už totiž dlouhou dobu fungoval jen ze setrvačnosti. To jsem si uvědomovala až příliš intenzivně. Takové odkladiště fotek.
Začarovaný kruh. Člověk fotil, aby měl co na blog a udržoval blog, aby měl vůbec důvod fotit. A když z toho člověk vypadl.. byla to úleva, najednou nic nemuset. Dlouho jsem pak svůj vlastní blog ignorovala. A ignorovala jsem i další věci. Například Klub snílků.
A po celou tu dobu jsem měla čas přemýšlet. O životě, o světě. Trénovat jazyky na Duolingu. Ale také jsem se víc začala zajímat i o politické dění. A člověk si uvědomil, jak moc je vlastně demokracie křehká. Že je možná v ohrožení. Proto bychom si měli dávat dost dobrý pozor na to, koho na podzim budeme volit. Možná se tomu někdy v budoucnu pověnujeme v jiných článcích.
Samozřejmě vás neochudím ani o fotky. Nedávno jsem byla na dovolené v Polsku a tam jsem vyfotila obrovské množství historických budov a všeho možného. Takže nějakým způsobem je sem dám. Ale co se týče fotek z procházek, asi už budu fotit jen tehdy, když uvidím něco, co mě opravdu nadchne.
Mimo jiné jsem během své nepřítomnosti začala vytvářet písně pomocí umělé inteligence. Texty jsou moje. A hudba od Suno AI. Někdy z toho vyleze zajímavá věc, kterou pak dávám na YouTube. Už tam mám tři skladby. A plánuju čtvrtou. Patrně je někdy zveřejním i tady na blogu.
A také samozřejmě musím vytvořit nějaký jiný design blogu. Nová éra si přece zaslouží nový vzhled, ne?
Každopádně vám děkuji za přečtení tohoto článku i za případné komentáře. Děkuji, že i přesto, že jsem tu dlouho nic nepřidala, jste se mnou neztratili trpělivost.
Někdy to jde, někdy to zase nejde. Já jsem se tak k blogování vrátila minulý rok v prosinci po téměř dvouleté pauze. Občas jsem si v mezičase vzpomněla na blog, ale už jsem neměla ten impuls se na něj vůbec podívat, natož něco napsat. Pak jsem jednoho dne sedla k počítači, ani jsem nevěděla, jestli blog ještě existuje... tak jsem to zkusila a byl tam. Od té doby se mě to zatím drží a docela mě to i baví :-) Tak třeba ta chuť na blogování zase přijde :-)
OdpovědětVymazatNěkdy to potřebuje nějakou vnější pobídku, aby člověk vykročil ze začarovaného kruhu. Tak držím palce, ať najdeš dobrý směr - ať už v něm blog bude, nebo ne.
OdpovědětVymazatChyběla jsi mi tu. Tvůj blog mám rád. Bál jsem se že jsi s blogem úplně skončila. Ale je pravda že já zhruba půl roku nemám náladu vůbec na nic ani na psaní ani na blogy ani na to komunikovat s okolím a tak jsem na tom psychicky fakt dost špatně a je mi čím dál hůř ale teď v noci jsem zhruba po půl roce začal psát jeden příběh..... Tak jsem zvědavý co z toho vyleze a jestli se v tom nezaseknu.....
OdpovědětVymazatObčas člověk prostě tu pauzu potřebuje. A pak začít znovu. Jinak.
VymazatTo ano
Vymazatvítej zpátky :) na fotočlánky se už těším :)
OdpovědětVymazat