Výlet do Tábora - 2. část (Muzeum čokolády a marcipánu)

Zdravím, milí čtenáři. Po delší době se můžeme opět vrhnout na pokračování série článků o mém výletu do Tábora z 30. srpna. Po prohlídce botanické zahrady, obhlídce náměstí a koupi nějakého pečiva k jídlu jsem se šla podívat do muzea čokolády a marcipánu.

Nefotila jsem všechno. Bylo tam toho strašně moc. Vybírala jsem hlavně věci, které mě zaujaly.

Hned vepředu jsem si všimla tohoto hokejisty. Měl by to být Jaromír Jágr a byl vyšší, než já. Na výrobu použili z bílé, mléčné a hořké čokolády. A aby jim ta figurka vydržela, tak tu čokoládu míchají s glukózou. Je pak pevnější a odolnější. Této směsi se také říká plastická čokoláda. Na jídlo by asi byla tvrdá. Nevím. Člověk by rád ochutnal alespoň malý kousek. Jen jeden malíček Jágrovi ulomit... Ale kdyby to takhle udělal každý, tak by z těch jejich exponátů brzy nezbylo ani zblo. A právě proto většina byla bezpečně za sklem. 

Výlet do Tábora - 1. část (Botanická zahrada)

Zdravím, milí čtenáři. 30. srpna jsem byla na výletě v jihočeském městě Tábor. Vlastně už dlouho jsem se tam chtěla podívat, ale nikdo nechtěl jen se mnou. Tak jsem se prostě sebrala a jela jsem sama. A musela jsem vyrazit dost brzo. Ono tam totiž ze Strakonic dost nepraktické spojení. Do autobusu jsem nastoupila někdy kolem šesté, či kdy. Nepamatuju si to přesně. Jen si matně vybavuju, že jsem kus cesty mžourala proti východu slunce. Na místo jsem dorazila kolem osmé. Už do předu jsem měla naplánované trasy a místa, kam bych se chtěla podívat. A věděla jsem, že šest minut chůze od autobusového nádraží, je botanická zahrada. Tam jsem se chtěla podívat, jako první. Našla jsem to velice snadno. Podle google map. Ono to bylo v podstatě za dvěma rohy. 

Toto je vchod do zahrady. A už tady to vypadalo dobře. Oblouk ověnčen popínavými růžemi. Škoda, že to bylo skoro odkvetlé. Venkovní expozice byly zdarma. Vstupné se platilo jen do skleníků a ty zrovna předělávali nějací řemeslníci, takže cedule "Pozor staveniště" vyřešilo dilema, jestli se podívat i tam. :-)

Junk Journal na téma Edgar Allan Poe (4. část) - Koláž s havranem

Zdravím, milí čtenáři. Čtvrtou část této video-série mám na YouTube zveřejněnou už delší dobu. Ale pořád jsem se tak nějak nemohla dostat k tomu ji dát i sem na blog. Tentokrát byly hlavní složkou pro tvorbu náhodné noviny, co jsem našla v kotelně. Vystřihla jsem všechno, kde byl nějaký člověk s černým oblečením. A ty výstřižky jsem pak seskládala do tvaru havrana. Následně přišla ta nejdobrodružnější část. Lepení. Voskovkami jsem potom dokreslila pozadí.

Jaký máte názor na tenhle umělecký počin? A jaký máte názor na video jako takové? Nebojte se napsat svůj názor.

Pod srpnovým sluncem

Zdravím, drazí čtenáři. Je pravda, že poslední dobou dost zanedbávám přidávání fotek na blog. A také focení, jako takové. Ale mám zásobu tak na tři články, tak to nebudeme nějak extra hrotit. Ať tak, či tak, dnes si spolu připomeneme 4. srpen. Ty staré zlaté časy, kdy jsme ještě ani netušili, že z ničeho nic přijdou na mnohá místa povodně, jako blázen. Ty se našemu regionu naštěstí vyhnuly. Ale ať mi nikdo netvrdí, že se nám nemění klima. Vždyť už teď se střídají dlouhá období sucha a dlouhá období dešťů. Jestli to tak půjde dál, za padesát let tu budeme mít monzuny. Nevnořujme se však do katastrofických scénářů. Prostě zavzpomínejme na slunné léto.

Co se týče přírody, tak ta úplně nejvíc připomíná ubíhání času. Ty známky přicházejícího podzimu ještě nejsou tak patrné, ale člověk je už cítí ve vzduchu. Vnímá je tak nějak podprahově. Svatá Anna, chladna z rána. Mlhy. Vlaštovky, co se houfují na elektrickém vedení. To vše, jako by byla předzvěst přicházejícího podzimu. I když já vlastně miluju podzim. Mám ráda ty barevné stromy. A pozdější vůni tlejícího listí na zemi. Dokážu si užít i dušičkové plískanice. Ty dny, kdy se slunce ani na pár vteřin nepodívá na svět. Dokážu ocenit i skutečně kvalitní celodenní mlhy v polovině listopadu. A ty vichřice... Na ně je ovšem ještě čas. Tedy tenkrát ještě bylo.

Podle archivu na in-počasí bylo ten den kolem 23 stupňů a polojasno s občasným deštěm. U nás rozhodně nepršelo. Tedy určitě ne v tu dobu, když jsem byla na procházce. Každopádně na začátku srpna ta příroda ještě nebyla tak sežehlá, jako na jeho samotném konci.

Junk Journal na téma Edgar Allan Poe (3. část) - Vodovky a peří v hlavní roli

Zdravím, milí čtenáři. Dovolila bych si vám představit třetí část videosérie o tom, jak vyrábím junk journal s Edgarem Allanem Poem. Tentokrát jsem k tomu využila opravdu staré vodovky a černé slepičí peří. Také vlastním dva výstřižky z časopisu, na kterých je Edgar vyobrazen. Jeden z nich jsem zakomponovala do tvorby. Ten druhý na své umístění teprve čeká.

Junk Journal na téma Edgar Allan Poe (Část 2.) - Vnitřní strana desek, obálka a boj s razítkem

Zdravím, milí čtenáři. Před časem jsem zveřejnila video na youtube. Vlastně jich za poslední dobu bylo víc, ale nechce se mi sem na blog dávat všechny. Asi sem budu dávat především videa z mé papírvé tvorby, protože ta mají nulovou sledovanost. A  třeba alespoň jeden člověk se nade mnou ustrne a pustí si to. :) 

V tomhle videu jsem ve svém junk journalu na téma Edgar Allan Poe přece jenom o chlup pokročila. Ozdobila jsem vnitřní stranu desek. Také jsem vyšperkovala obálku, kterou jsem vlepila na jednu ze stránek. A nakonec jsem nějakou dobu zápasila s gelovými razítky. Úspěšně jsem je ale přeprala. 

Pro ty z vás, co ještě neví, co ještě o junkjournalingu. Je to takový sešit, ručně vyrobený s postarších materiálů, které by se za normálních okolností vyhodily. Takhle jim ale člověk dá nový život ve formě zajímavého díla. Často se ale kombinuje i s novějšími věcmi. V tomto článku je ještě víc informací na tuto tématiku.

Na skok v Mariánských lázních (2. část)

 

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit druhou část fotek z Mariánských Lázní. Minule jsem skončila slavnou Zpívající fontánou. Dnes se posuneme kousek dál. 

To, co vidíte na první fotce je pavilon Křížového pramene. Prý je to nejstarší dochovaná kolonádní stavba v Mariánských lázních a je postavena v kasicistním slohu. Jen nevím, proč, když jsem tu budovu fotila, mi tam uprostřed pózovali úplně cizí lidi. Ale přišlo mi netaktní je vyhánět pryč.