...aneb Gimp a záchod

Moje nejmladší ségra mi z nějakého nevysvětlitelného důvodu odinstalovala Photofiltr a stáhla Gimp 2. Nejdřív mě to rozčílilo do nepříčetnosti. Nejspíš netušila, že ho potřebuju. Ještě, že když jsem na to přišla, nebyla v dosahu. Photofiltr jsem měla ráda, už jsem tak nějak i věděla, jak se co dělá a nejraději jsem to používala na změnu jasu u fotek, aby jako vypadaly lépe, když už fotím jako křovák. Opravdu duchaplný a složitý úkon, který žádný jiný program neumí, že jo. :-) Mě se to v tom dělalo tak dobře. Dokonce i nějaký ten design na blog jsem v tom vždycky spíchla. Čas od času i nějaký ten diplomek, který by člověk stejně dobře vytvořil i v Malování. Sice bych ho nemohla hezky orámečkovat, ale z toho by člověk musel slevit.

No zkrátka jsem k tomu Gimpu měla odpor. Ale pak jsem se naučila, pak přendávat ty výtvory do jpg formátu, což byla největší překážka a vzala jsem ho na milost. Řekla jsem si, že než jí ten Gimp smažu a stáhnu si tam zpátky ten Photofiltr, co tam byl před tím, tak není na škodu se v něm něco naučit tvořit. A tak jsem si vzala sešitek, nadepsala jsem si ho a každou funkci, co jsem vyzkoušela, si v něm popisuju. Tak jako jsem si ve škole dělala poznámky z Wordu a Excelu. A myslím, že se mi to líbí. Můžu zase provětrat propisky. O Vánocích jsem si koupila nové. Ale každopádně jsem nadšená. On Gimp totiž umí ty samé věci, co PF a ještě ho v něčem i předčí. Až se s tím naučím pracovat, tak vytvořím tak skvělý vzhled blogu, že mi všichni budou závidět a nikdo sem nebude chtít jít. Ne, kecám. :-)

Taky jsem chtěla nakreslit surrealistický obraz. Měla jsem vizi. Bažinatá krajina, hmědo-oranžové nebe s černým sluncem a člověk sedící na záchodě. Ten záchod vidím zakořeněný do země a se šlahouny, kterými je ten zmíněný člověk omotán tak, že nemůže odejít. Má to ale háček. Neumím kreslit sedící lidi a už vůbec ne záchod. Ten je strašně těžký, protože nás to o výtvarce nikdo neučil a ještě k tomu všemu je členitý a zaoblený. Má mísu a nádržku, kouká z něj trubka. Navíc jsem se svými výtvarnými schopnostmi zamrzla někde ve druhé třídě. Takže teda, když je čas a nálada, procvičuju kreslení záchodů. Dost úchylná a srautská zábava, ale osud si žádá své.

Život člověka ani Simíka by neměl smysl, kdyby si neosvojoval nové dovednosti a neustále si je nevylepšoval. Kdyby jen jedl, a pak chodil na záchod, do sprchy a do práce, občas by prohodil s někým pár slov a ke konci by pak sledoval televizi. Bída by to byla. Chápete, co tím myslím?

To je to, co si odnášíme do posmrtného života. Zkušenosti a ne zlato a různé jiné křápy, jak věřili Egypťané. Hmotu a finance si do hrobu prostě neodnesete. Ale sem jsem se dnes dostat nechtěla.

No nic. Tak si užijte pracovní i nepracovní čtyřdenní víkend a přeji hezký zbytek noci, popřípadě následujících dnů i nocí.