Tomáš Kočko - Velesu

Ano, tohle je ono. To je ta píseň, o které jsem na svém minulém blogu napsala, že mě inspirovala k námětu k povídce o tom, jak by to tu vypadalo, kdyby sem nepřišli Cyril a Metoděj. Už jsem s tím i začala. Bude to tak multidimenzionální. Čekám na nějakou nemoc nebo na něco, při čem bych nejdřívě mohla dva dny v kuse spát a pak odpočatá v návalu inspirace psát. Ale je fajn, že mám utvořený aspoň základní koncept.

Jinak písnička má úchvatný refrén. Osvěžující melodii. Ani tonedokážu vyslovit. Pro většinu lidí může být text i poučný.

Když jsem jí slyšela první den, vhrkly mi slzy do očí.

Aspoň víte, co mi hraje z repráků, když náhodou neposlouchám ruský a finský folk metal, Memory remains od Metalicy nebo česká blacmetalová kapela Umbrtka. Mám holt příliš náročný vkus a poslouchání popu je téměř ideo-zločin. Ale je fakt, že i já jednou za uherský rok v popu a disku i v hip hopu najdu perly. Ale o tom snad jindy.

(https://www.youtube.com/watch?v=Z6bG_o071nU)