26. července 2017

O mém kreslení

Já jsem na něco přišla. Že mě poslední dobou baví víc kreslit, než psát dlouhé články na blog. A je docela jedno, jestli mám vytvářet nějaké mandaly, při kterých se k večeru odreagovávám od právě prožitého dne, nebo něco reálnějšího.
Asi je to tím, že já už toho v životě napsala tolik, že už to mě i lidi okolo musí otravovat. Tedy, ne, že by psaní bylo otravné, ale už asi nikdy nebudu vytvářet ty dlouhé deníkové litanie o dvanácti stovce slov, jako na přelomu let 2011/2012. Prostě už nemám potřebu se vyjadřovat v každé kravině, která se kolem mě šustne. A abych pravdu řekla, mě už to ani u jiných nebaví vůbec číst. Ne po tom, co jsem přišla na to, že většina událostí se svým způsobem opakuje ve smyčkách.
Ale to jsem se dostala tam, kam jsem nechtěla. Měla to být úvaha o kreslení, ne? No, úvaha asi ne. Spíš takový soubor navzájem nenavazujících myšlenek. Takový výplach.


Zkrátka, přišla jsem na to, že existují tři typy kreslířů a malířů.
Ten první se vyznačuje tím, že takoví lidé vám nakreslí, překreslí a obkreslí, cokoliv chcete. Jakoukoliv krajinku a zátiší, jakéhokoliv člověka v kterékoliv poloze, jakoukoliv kopii slavného díla, prostě všechno. A ty věci budou vypadat úplně věrohodně a krásně. Mají cit v ruce, vybroušenou techniku a kreslířské zkušenosti. Ale pokud mají nakreslit cokoliv podle své vlastní fantazie, jsou v koncích.
Ve všem je tedy předčí druhý typ. Lidé tohoto druhu nejen že umí skvěle nakreslit to, co kolem sebe vidí, ale hlavně si dokážou sami vymyslet něco nového. Mají vize, vlastní nápady a nebojí se je prezentovat.
A pak jsou takoví ti nešťastníci, jako jsem já. Ti sice mají obrovské množství fantazie a nápadů, ale kreslit neumí. A je to škoda. Takovým lidem by možná pomohly kurzy, ale škoda za to plýtvat peníze. Nakonec člověk ještě zjistí že nemá talent a že to bylo k ničemu. Ale něco vám prozradím. Stejně jde jenom o to, rozdělit si předlohu, ať už tu reálnou či tu ve své hlavě na menší úseky a pak jen ztvárnit to, co je v jakém úseku. Tedy nic, co by se člověk nenaučil z tutoriálů na youtube. A zadarmo.

Tím pádem se asi nedostatkem talentu nenechám zastrašit. Protože 80% úspěchu stejně ovlivní neustálé procvičování. No co, živit se tím stejně nikdy nebudu, tak ať aspoň zabiju čas, aniž bych si musela pouštět televizi. Ta už mi stejně nemá skoro co nabídnout. Dobrá je akorát, když je člověk nemocný, ale nebaví ho ležet, takže si pustí hejkající bednu. U té se chvíli vleže udrží.

Akorát se tedy do budoucna budu muset krotit v tom, co na blog dám a co ne. Protože mám víc nepovedené tvorby, než povedené a na internet bych dala nejraději všechno.
Zkrátka, aby to nedopadlo tak, že jsem na svůj dávno minulý blog zveřejnila kresbu a k ní napsala něco ve stylu: "Obrázek je sice úplně hrozný, ale věřím, že vám se určitě bude líbit." Takže nejen, že jsem pustila do světa nepovedený obrázek, ale ještě jsem se dopustila neuvěřitelné arogance. Jako bych snad čekala, že čtenář snese všechno. Nesnese. No jak se dalo čekat, našla se osoba, kterou to neuvěřitelně pohoršilo a musela jsem se s ní pohádat.
No zkrátka jsem tenkrát byla mladá a blbá. Tedy ne, že bych dnes překypovala stářím a chytrostí, ale těch osm let je fakt znát.

Předevčírem jsem si sedla k zrcadlu a nakreslila svůj obličej. Přitom jsem přišla na to, co jsem před tím nevěděla. Že nejdříve musím kreslit brýle a oči až pak. Proč mi to nikdo neřekl? To si na všechno člověk musí přijít sám? No, o výtvarce nám říkali, že nejdřív má člověk malovat to, co je vepředu a to co je vzadu až pak. Poprvé možná i v první třídě. Ale s tímhle jsem si to tak nějak spojila až teď. Myslím, ale že to někdy v budoucnu zkusím ještě jednou. Problém je, že já mám hrozně divný obličej. Takový nenakreslitelný. Ať tak či tak, já bych se z toho obrázku nepoznala.
Taky jsem se snažila kreslit židli. Využila jsem přitom dovednosti, které jsem si osvojila, když jsem se učila kreslit záchod. Židle je možná lehčí, přesto se mi povedla mnohem méně. Je to bída. Umím jenom stromy a mandaly. Ale schválně by mě zajímalo, jestli se časem budu zlepšovat, či ne.

4 komentáře:

  1. smrdutá mrtvola Václava Havla28 července, 2017 19:34

    Existují specializovaný kurzy kreslení.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: někdy ani to nepomůže, čímž na nic konkrétního nenarážím

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Však já vím. Ale vždyť jsem v článku psala, že je škoda na mě plýtvat penězi.

    OdpovědětVymazat
  4. Je pravda, že dlouhé články jsou na nic, to pak jen přeskakuju a koukám jen na obrázky (když to vyloženě není nějaký můj oblíbenec z webu), je to smutný,že si s tím někdo dá tolik práce, ale těch informací je všude prostě tolik ... Ale tahle délka mi třeba připadá ok ... Kritizovat někoho a hádat se s někým, že ta kresba není dobrá, je vyloženě ubohost, to podle mě dělají jen zoufalí závistivý lidi, nebo nevim, kde se to bere ...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář