Objevení této písně se datuje až do doby mé temné puberty. Sotva půl roku po odchodu ze základky. Pořád jsem ještě se zuřivou nenávistí vzpomínala na bývalé spolužáky, co se mi vysmívali a k těm novým jsem jen hodně pomalu získávala důvěru. Ať tak či tak, základka ve mě zanechala hluboké stopy. Šrámy, které se teprve před nedávnem začaly zacelovat. Tehdy jsem svou nenávist rozšířila na celé lidstvo. Začala jsem se zajímat o Satanismus a dokonce Satana několikrát žádala, aby mě osvobodil s tohohle světa. Zřejmě to neudělal, a tak tu oxiduju dodnes. Dodnes žasnu nad tím, jakou musím mít mocnou energetickou ochranu a jak mě osud chrání před mými zvrhlými požadavky..
Naučila jsem se poslouchat black metal. Zkrátka, měla jsem z toho všeho skoro celou devátou třídu deprese a přesto jsem k tomu všemu přistupovala s jakousi dětskou naivitou.
V prváku jsem potom napsala asi 40 básní o smrti, o beznaději, o upírech a o radosti ze samoty.
A pak jsem objevila tuto píseň, která mě mimochodem tenkrát velmi uchvátila. Ne, že bych se potom nějak závratně změnila, to ne, ale začala ve mě hlodat myšlenka, že ten Satanismus není dobrá volba. Že on je stejně cizí jako Křesťanství. Jen odvrácená strana této mince. O nic lepší ani horší, než ti uchvatitelé, co dokázali prakticky zničit pohanskou kulturu. A tak jsem si na internetu začala vyhledávat informace o Slovanech a občas i o Keltech. Pak jsem se dostala do studia ezoterických webů. Ale o tom zas jindy.
Takže ne, že by ta píseň nějak změnila můj pohled na svět, ale rozhodně mě nasměrovala na jinou stezku bytí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář