Houby, houby, houbičky

Vážení a milí čtenáři. Dlouho jsem na tento blog nedala žádné fotografie. A tak jsem si řekla, že sem dám "snímky" hned ze dvou procházek.

Tyto houby jsem našla na jedné posečené louce. Abych pravdu řekla, nevím, co jsou zač. Ani v atlase žádné podobné nejsou. Klidně bych to i poslala do nějaké houbařské poradny, ale z té fotky by stejně nic nepoznali. To by musely být vidět ještě zboku a ty lupeny, co jsou dole.

Toto je mláďátko od bedly červenající.

Tento exemplář jsem identifikovala jako ryzec smrkový. Ale nejedla bych ho, i když o něm píšou, že je jedlý.

Tohle je Pýchavka obecná.

To už je dospělá bedla červenající

A kupodivu tyhle dřevokazné houby jsou nejfotogeničtější.

A tady jsou už fotografie z dneška. Minule jsem sebou nevzala košíček a tak jsem tu horu bedel, raději nechala tam, kde byly. A stejně se hodí hlavně na řízky. V nich jsem ale ztratila zálibu už v roce 2014, protože to jsem jich taky našla hrozně moc a přežrala jsem se jich. A já vůbec nemám chuť na věci smažené v trojobalu. Sním to, že jo neprahnu po tom.

Zato na téhle jsem opravdu sbírala. No zkrátka jiné místo, jiné houby.

Tyhle plodnice rostou u toho transformátoru u cesty k lesíku každý rok. Nikdy jsem nezjišťovala, co to je, ale také to tipuju na nějaké ryzce. Takhle by to skoro odpovídalo i ryzci palčivému. Ale jak říkám, může to být cokoliv jiného.

Stejně mám nejraději takové ty měkké hřibovité houby. Protože u těch jsem si stoprocentně jistá, že mě to nezabije.

A starý hruškový pařez.

A tady je košíček. Jak říkám. Je toho hodně. Babky na čtyři porce smaženice, jedna menší bedla, Jeden kozák březový a klouzků snad na osm porcí smaženice.