Vhled do krajiny jinosvěta

Uvědomila jsem si, že jenom proto, že jsem se s kreslícími schopnostmi zadrhla někde v páté třídě, tak to ještě neznamená, že nechám ležet ladem svoje nápady, jako doposud.

A víte, že ani není vůbec chybou něco delší dobu ležet ladem? Lad... Ladnost... Ladění... Lada... Slovanská bohyně Lada... Mnoho je ještě asociací...

Kdysi dávno si lidé rozdělovali své polnosti na několik částí. Tady měli obilí, tady řepu a další kus nechali jen tak. Popřípadě na tom nechali běhat a kadit dobytek. Ten zmíněný kousek si odpočinul, pohnojil se. A další rok se to vystřídalo. Ne, dnes se každý rok na ta pole něco sází. Půda je tak už dávno vyžilá a unavená...

No vidíte, a už jsem zapomněla, o čem jsem chtěla psát původně. To nevadí. :-)

Na obrázku vidíte silnici lemovanou zeleným porostem. Na ní lze vidět tmavší obdélníky. Toho v reálu docílíte tak, že zfrézujete malé části vozovky a a vzniklé díry pak zalijete čerstvým asfaltem.

Uprostřed je pak trhlina, skrz kterou je vidět do jiné dimenze (tedy do jinosvěta). Jsou tak stromy, několik měsíců v různých fázích, hvězdy, Ženu s červenými vlasy, žlutými šaty a modrou svíčkou. Fouká tam vítr. Jsem si i vědoma toho, že to vypadá jako oko, ale nebyl to tak docela záměr. Ale, proč ne?

Bylo to kreslení při této písni, která mě hned na první poslech uchvátila. Ale původní verze je také dobrá. Uvidíme, co se dá vytvořit při ní. Je to fakt zajímavá kapela. Mají v ní strašně hezkého muže.

A víte, co je zvláštní? Čas od času poslouchám metalové verze původně folkových a někdy i lidových písní (Viz Herr Manneling). Jenže tohle je folková verze původně metalové písně. Ale dost té terminologie. Plete mě to. Svět je stejně neuvěřitelné místo.