Proč jsem letos nešla k volbám

Vím, že jsem tento článek měla zveřejnit už dávno, ale napřed jsem to musela sama v sobě zpracovat. Protože nejít k volbám je náročný krok. Zvlášť, když je to poprvé. Jako kdybyste zradili matrix. Prostě něco nezvyklého.

Ještě loni bych tuto myšlenku Nejspíš zuřivě zavrhla. Vždyť když se člověk nechá ztrhnout tou hypnózou a razí názory typu:

• Musíme volit, protože tak ovlivníme svojí budoucnost k lepšímu!
• Musíme volit, abychom dostali z vlády ty zlé a neschopné politiky a mohli tam nastoupit ti noví, jiní, lepší!
• Musíme volit, protože je to věc cti a zároveň občanská povinnost!
• Musíme volit, protože si máme vážit toho, že vůbec můžeme!
• Musíme volit, protože jak jinak byste chtěli zařídit, aby nám snížili daně, zvýšili platy, zlevnili věci v obchodech a tralalá!
• Musíme volit, protože potřebujeme konečně stabilní vládu!
• Musíme volit, protože, jinak bychom byli upozorněni na to, že nemáme právo kritizovat politickou situaci!
• Musíme volit, protože přece nejsme tupci bez názoru!
• Musíme volit, protože se chceme podílet na dění ve státě!
• Musíme volit, abychom bránili demokracii!

tak se cítí tak nějak na výši.

Teď už ne. Teď už to nemá ani smysl. To slavné, stovky let budované "západní" paradigma postavené na egoismu a chamtivosti se rozpadá. Přikláním se k názoru, že je opravdu prakticky nereformovatelné. Umírá a chci, aby umřelo co nejrychleji. Tím, že se do něj budeme neustále angažovat akorát prodlužujeme jeho agonii.

Udržujeme ho stejně prakticky jen ze setrvačnosti, ale naše vnoučata už tu budou hrát úplně jinou ligu. Vždyť už teď se na svět rodí děti, které jsou o tolik jiné, než ty, co sem přicházeli třeba před dvaceti lety a bude jich přibývat. Tak jim to proboha už neztěžujme.

Dále musím říct, že v parlamentu, stejně vydrží jen ti obzvláště otrlí psychopati, kteří se vyžívají ve své vlastní moci. Těm nejde o dobro lidí, ale o to, je co nejvíce naštvat a zotročit. A aby se tam udrželi navzdory všemu co nejdéle, máme takový systém voleb, jaký máme. To že se nám politické strany vtírají jak pouliční prodejci, pojišťováci a členové náboženských sekt. Vraž nám ho tam, vraž nám hlas do volební urny. Dávají bezva sliby, nabídky a někdo se vždycky chytne. Ale letos je to všechno obzvlášť divné. Skoro všichni slibovali téměř to samé. A navíc kandidoval Babiš. Ten zločinec měl být už dávno exkomunikován a v řetězech deportován mimo ČR. To že po těch svých kauzách není trestně stíhán a SMĚL vůbec kandidovat je krajně podezřelé. Z toho usuzuji, že ty volby jsou už od počátku zmanipulované a do tohohle bahna já prsty nenamočím.

Jinak, přemýšleli jste někdy nad tím, proč se volební urně říká volební urna? Vždyť tak se jmenuje taková ta nádoba, do které se umisťují zpopelněné ostatky zemřelých lidí. To už musí něco znamenat. Je to symbol.V té urně totiž nepohřbíte jen svůj hlas, který už je také předem mrtvý, ale zároveň snad i odevzdáte svou moc do rukou jiných. To by se nám všem totiž líbilo, zvolit si nějakou pochybnou hordu zastupitelů, která se o nás bude starat, přerozdělovat naše peníze, rozhodovat o našich životech, o tom, co se bude nakupovat a prodávat, o tom, co si máme myslet. Co takhle to úplně zrušit? Udělat to jako ti, co žijí v chýších v amazonském pralese? Ti mají jednoho náčelníka. Toho si ale nevolí tak, že by se jim potencionální kandidáti sami nabízeli jako děvky u silnice. Ne, takhle to nefunguje. Oni si totiž členové kmene vyberou za náčelníka toho, kdo jim už mnohokrát dobře poradil, u koho si jsou jisti, že dovede moudře vést své lidi. V okamžiku, kdy začne prosazovat nějaké kraviny ohrožující kmen, jde od válu. Takže Zeman by náčelníkem už dávno nebyl. Také tam mají šamana. Ano, velmi mi tu chybí nějaký moudrý šaman, který by mi poradil co dělat, když nejsem plně šťastná. Jak najít klid v duši. Místo toho se po tomhle světě potloukají ode zdi ke zdi zoufalci, kteří jsou těsně nahraně mezi tím, jestli si proženou kulku hlavou a tím, jestli mají dát šanci ještě jednomu šedému dni.

A stejně nebylo z čeho vybírat. Jinými slovy: Nikdo neslíbil nic, po čem bych skutečně toužila. Nejhorší na tom je, že já skutečně potřebuju najít klid sama v sobě a odvahu změnit svůj přístup k životu. S tím mi žádná vláda nepomůže, i kdyby byla pozlacená.

S delším odstupem jsem poznala i terapeutický účinek tohoto kroku. Tedy nejdřív jsem měla pocit, že jsem vlastizrádce. Že ani nemám právo teď žít v tomhle státě. Že bych měla jít někam na Sibiř, tam si postavit proutěnou chýši a nějak tam dožít. (Já to stejně jednou udělám.) Ale když tohle dilema po nějakém měsíci překonáte, zjistíte, že jste přece jenom o malinký zlomeček zralejší a svobodnější.

Kdybych volila, nejspíš bych dala hlas nějaké malé straně, které bych se rozhodla fandit a která by se do té sněmovny nedostala. Patrně tu, co byla tak troufalá a dala si do volebního spotu Ortelovu píseň. To pak bych se rozčilovala na těch 98% blbců, kteří tu stranu nevolili. Člověk by pak celé čtyři roky byl nahněvaný na celý stát. Na celý svět, Na celý vesmír, který chudák za nic nemůže. Jen bych tím snižovala svoje vibrace. Pokud by ovšem ta vláda nepadla půl roku po sestavení. Už jí vůbec sestavili? Já myslím že ne. A co když jí bez mého hlasu ani nikdy nesestaví? To by byla sranda.

(Už se poprali? Už se poprali?)

S výsledkem jsem tedy vlastně spokojená. Říkám si: Je to vaše vláda, ne moje. Já nevolila. Já jsem pozorovatel.

Což ona je sympatická hlavně ta pirátská strana. Jejich předseda nabourává veškeré představy o tom, jak má vypadat typický poslanec. A je ještě tak nějak nezkažený. Doufám ale, že se odtamtud dostane dřív, že ho tam zkorumpují a nebo zničí. Protože prostě parlament. Pár lamentů.

Paar Lamente by byl dobrý název pro kapelu. Proč to ještě nikoho nenapadlo?

A ne, že mi tu budete psát cosi typu: "Když nejsi spokojená s tím, kdo kandiduje, tak kandiduj sama." To samozřejmě neudělám. Na to jsem příliš velký neurotik, abych byla kompetentní k něčemu tak systémotvornému, jako je politika. A stejně to tu všechno řídí Ilumináti.