Tak nějak neměnná sdělení

Víte, na co já jsem přišla? že já skoro celých 9 let prakticky vykořísťuju nešťastníky s rozlišením monitoru 1920 x 1080. To je dobré vědět. Já ve své podstatě vždy dělám design tak, aby krásně seděl na mém monitoru a jelikož nemám možnost to zkontrolovat na jiných, tak ostatní mě vlastně ani nezajímají. Že mají smůlu, když mají tak nesmyslně velikou obrazovku. Tedy nezajímali. Teprve až nedávno mi to bylo vyčteno. Tuším v pondělí. Hned na to jsem zkoušela vytvořit design, který by byl akorát i u jiných lidí. Ale protože jsem v tu chvíli nebyla vůbec inspirovaná, tak jsem toho zanechala. Totiž, když nejsem inspirovaná, tak neudělám vzhled, který by mě uchvátil a nejméně čtvrt roku bych odmítala na blog chodit, než by mě něco osvítilo a spatlala něco, co by mi vlilo krev do žil a vrátilo chuť se tu nějak prezentovat. A ani si nejsem jistá, jestli zatím chci něco měnit. Tak jsem vám aspoň bílý okraj změnila na jinou barvu, aby jste to neměli tak drastické. A kdyby se vám to přece jen eklovalo, můžete zmáčknout Ctrl, pootočit kolečkem na myši, a tak si stránku zvětšit tak, aby tam ty okraje nebyly. :-) Přinejmenším do jara to tu zůstane. Ona se vlastně někdy do budoucna i vyskytla potřeba dát sem něco zeleného. Velmi zeleného. A bude i oddělovač. Veškeré plány jsou však opravdu předčasné. Jak říkám, chybí impuls z nevědomí.

Dále jsem zapomněla, o čem jsem chtěla dál psát, tak budu improvizovat, aby to nebylo tak krátké...

Dnes jsem objevila skvělou kapelu. Jmenuje se Bendida, je z Bulharska a ačkoliv nezpívají bulharsky, nýbrž anglicky, nepovažuju je za takové vlastizrádce. Já vůbec člověka zpívajícího jiným jazykem, než je jeho rodný, už neberu jako vlastizrádce. A jestliže zpívají píseň o Perunovi, je moc dobré, aby se neslovanští posluchači dozvěděli něco o slovanské mytologii, ať už je to k čertu cokoliv. Jen tak mezi námi, ona by se ta bulharština k symphonic power metalu stejně nehodila.

No posuďte sami, jak jim to pěkně ladí: https://www.youtube.com/watch?v=8ZLvprsihDM

Někdy se s vámi možná i podělím o nějaké další dojmy z jejich hudby, ale teď na to není vhodný kairós. Sem to stejně dát nemůžu, nepatřilo by to do této rubriky. Stejně chci nejdříve ze všeho dodělat 30denní hudební výzvu, se kterou se mrnim snad už od 16. května 2017. Ale nebojte, už jsem u desítky.

A víte, co mě taky napadlo a co nespíš, uskutečním? Nějakou soutěžičku. Nějaké bubliny. A vy budete vymýšlet co nejvtipnější hlášky. Kdo mě nejvíc rozesměje, dostane půl království a mě za ženu. Ne kecám. Dostane fotku půlky mých psacích potřeb. :-) Zase špatně. Dostane diplomek, s čím si jen bude přát.

Asi už budu muset končit, protože už mě zachvátilo nějaké pozérství, tak ať si neodpudím své tři čtenáře.

A stejně je to krátké. Nevadí, dneska už to stejně k ničemu nebude.

Na večer vám přednastavím jedenáctou píseň do té zmíněné výzvy. Ano, musím to přednastavovat, protože tento týden mám v práci odpolední. Nebo to zveřejním, až budu mít ranní? To já málo kdy nějaký článek stvořím, protože je člověk unavený z toho, že vstává dávno, ale opravdu dávno, před osmou hodinou ráno. Tedy v pět. Tak ať tu něco máme. NA druhou stranu, mám ještě něco v rozepsaných...

Víte co? Zlatá střední cesta. Píseň bude zítra.