Znovu o designu

Víte, ani jsem vám ještě neřekla, při jaké hudbě jsem tvořila současný design, že ne? Minule jsem se tak rozkecala o mlze stokrát jinak, že jsem zapomněla na další fakta. Vyrušila jsem sama sebe. Fascinující. Taky se vám to někdy stalo?

Ale abychom to opět nezamluvili.

Design jsem tvořila celkem čtyři dny. Takhle dlouho jsem se ještě s žádným vzhledem blogu tak nepiplala. Z toho možná čtvrtinu času jsem zkoumala možnosti práce v GIMPu. Od té doby, co mi nějaký chytrák odinstaloval Photofilter... Nadávala jsem na to rok. Dokonce jsem uvažovala nad tím, že radši do smrti budu dělat veškerou grafiku v Malování. :-) Tak jsem to dělala ještě v roce 2010. Vlastně ani to ne. Stačí stáhnout jeden větší obrázek na pozadí, jeden menší, na záhlaví. A protože jsem tenkrát byla ještě větší diletant, než teď, dala jsem k tomu ještě dvacet pixelů široký rámeček. Jó, to byly časy. Ta nostalgie.

Původně měl být ten design laděn do oranžovo-černa. Byly na něm palmy, pobřeží a západ slunce. K tomu jsem si samozřejmě nalezla tento playlist. To abych se naladila, víte? Protože než já něco začnu dělat, musím se na to hodně dlouho ladit, jinak jsem vzteklá a otrávená, práce neodpovídá očekávání a nemá z ní člověk radost. Proto jsem taky nepřítel ranních směn. Ale to už je zas jiné téma.

(Jen se nevyrušit. Sakra, jen se nevyrušit.)

Ale protože se mi ten obrázek s palmami okoukal už během výroby, hledala jsem jiný. Stejně jsem měla pocit, že je příliš letní. A tak jsem hledala jiný. A uchvátil mě ten s tou mlhou. Ale ty polské písně o moři (jak jsem je před časem začala nazývat) jsem už nevypínala. Ve své nejhlubší podstatě to je stejně nějaké country. Vlastně se to ukázalo jako docela fajn uklidňující kulisa. První den jsem si nepustila nic jiného. Poté jsem vymýšlela citát. Chtěla jsem nějaký ultra úderný, filosofický, poučný, dech beroucí, pravdivý, akorát tak na tři řádky dlouhý...

Poznala jsem, že se musím vynořit z téměř meditačního stavu, ve kterém jsem opravdu jen zkoumala to, co dovede tento grafický program, protože než já jsem našla funkce, které by dělaly to, co chci, to trvalo. Přemýšlela jsem, jaká by byla vhodná hudba na citáty. Nejlepší je na tohle gothic rock. Pustila jsem si Volání mrtvých básníků od Bratrstva luny a potom Stonehenge od XIII. století. Ale protože pořád nic, tak jsem si šla lehnout a nechala pracovat podvědomí. Druhý den v práci jsem si pak uvědomila, že já to mám vymyšlené už řadu měsíců. Tohle je trh práce a tys v něm jenom zboží.

Jen to chtělo znovu vylovit a poté trochu konstruktivněji formulovat. Vždyť by to deprimovalo zase jenom mě. Tohle je naopak velmi motivující pro člověka, který se cítí jen jako zboží v tomhle nesmyslném systému. Proto jsem musela vypíchnout i ty víc povznášející věci. A částečně taky proto, abych si nesrala do huby, až zase budu kritizovat Televizní noviny, že neříkají žádné dobré zprávy.

Poté jsem si opět pustila mořské písně a pokoušela se to nastavit na svůj designový blog. Přišla jsem na to, že to absolutně nesedí a že je to tak strašné, že jsem to musela předělat. Nakonec jsem to vyřešila tak, jak jsem to vyřešila. Snad se to všem zobrazuje správně.

Když jsem vyráběla popisky do menu, poslouchala jsem tuto hudbu. A bylo to téměř bez problémů, až na to, že zvolený font písma neumí napsat -ě. Háček jsem tak musela domalovat. Řekla bych, že to skoro není poznat. Pak jsem udělala i ikonku. K tomu jsem zneužila jednu ze svých mandal. Tady tu. Kolorizovala jsem jí, zmenšila a umístila za začátek, aby to dělalo parádu. Bože, to je příšerná formulace.