Poslední záchvěv zimy

Tady jsou ty opožděné fotky z neděle 4.3. 2018. Když minulý týden jsem měla nějaký blogový zásek. Když člověk prokrastinuje, tak holt u všeho. A nejen u tak důležitých věcí, jako je přidávání článků. Taky přemýšlím, že k nedělním procházkám přidám ještě středeční projížďku na kole. Ale nevím nevím. Člověk je z té práce vždycky tak udřený, že je rád, že vyleze do schodů. Na druhou stranu, když se člověk aspoň na deset minut někam vyjede, rozhýbe aspoň ztuhlá záda. Bude to blahodárné.

A teď k těm fotkám. Začnu tou z úterý 27.2., protože by mi přišlo úchylný v neděli chodit do práce, jenom proto, abych vyfotila rampouchy. A kdoví, jestli by do té doby vydržely. Ale jsou nádherné. Jak se ten led dokáže pěkně sám od sebe vytvarovat. Stačí mít kus sněhu, možnost odkapávání a soustavně měnit teplotu. Takže jen stačí v libovolný zimní měsíc čekat, kdy se někde něco vytvoří.

Navzdory tomu, že v neděli bylo snad deset stupňů nad nulou, tak ve stínu bylo ještě hodně sněhu. Patrně taky proto, že v pátek ještě nějaký připadl.

Tady jsem vám chtěla znázornit, jak kořeny stromu obrůstají haldu balvanů. Naživo to vypadalo efektně, ale na téhle fotce to tak nějak není moc vidět. Příšně sem půjdu, až něbude svítit slunce. Nebo to zkusím vyfotit z jiného úhlu. No, když už nic jiného, tak aspoň víte, že slunná místa tehdy byla téměř beze sněhu.

A jaký výhled tu máme. Zimní panorama se vším všudy. Holé křoviny v popředí i mlhavé dálavy v pozadí.