22. dubna 2018

Mezi květy

Tak a méme tu fotky z minulé neděle. A že jich tentokrát bylo. Šla jsem tentokrát trasou, kde jsem fotila sérii "Mrazivá záře". Dokonce mám i pocit, že jsem měla stejné studeňáky (tepláky), jako minule. Tentokrát jsem se ale zaměřovala více na rostlinky, než na zasněžené pláně.

Toto je nějaký břečťan, ne? Vždycky se mi líbil. Na starých opuštěných domech vypadá tak epicky. Ale na stromech jsou taky pěkné.




Tyto fialky jsou také skvělé. Mají o něco světlejší a větší kvítky, než by, co nám rostou na zajrádce v trávě. Fascinující.


A jak ty trnky v dáli pěkně kvetou. A taky špendlíky. A nevíte, proč ty balíky slámy nechávají hnít přes celou zimu podél cesty?


A tento strom mě taky fascinuje. Pokaždé když ho vidím, přemýšlím, jak moc je hluboká ta díra.


Toto nevím, co je. Je to ještě nehotové.


A už jsem došla k rybníčkům. Minule, mám dojem, jsem se tu otočila a šla zpátky. Jenže teď bylo počasí tak příjemné, že jsem tentokrát vytrvala. Jsou tu dva rybníčky naproti sobě, které odděluje cesta. Jeden je tento na fotce a druhý za mnou. kolen něho pak vede velmi nenápadná cesta, které jsem si nikdy předtím nevšimla. A ani by mě nenapadlo po ní jít, kdyby jedna holka ze vsi asi před tři čtvrtě rokem neříkala, že tam je a že vede ke třetímu rybníku, kde se tenkrát konal výlov.
A tak jsem se tudy prvně vydala.


Od toho rybníka vedla strouha. Spojuje krajní a zapadlý (jak mu ode dneška říkám) rybník. A těsně u ní tyto blatouchy.


A takto vypadala cesta. Jinak, ten zapadlý rybník jsem objevila, ale žádná fotka s ním se nepovedla. A tak jsem pokračovala dál v objevování nových míst.


Došla jsem až k tomuto. Úžasné. Stromový porost rozdělený na borovice a smrky. Uprostřed je pěšina. To nemůže být náhoda. Já jsem tohle ještě nikdy neviděla. Třeba to sázel nějaký autista. Každopádně se mi to líbí.
Došla jsem až tam a pak jsem se otočila a šla zpátky.


A tohle jsem taky ještě nikdy neviděla. Ani nevím, co to je.


A tohle jsou sasanky, ne? V Protivíně jich hromada roste, ale u nás jsem se asi ještě neviděla. Nebo jsem je přehlížela. To je taky možnost.


A nakonec ještě fotka velikého brouka. Zaujme na první pohled. Asi je to nějaký druh majky.

3 komentáře:

  1. Všechny jsou krásné, a mají takové tajemné kouzlo :)

    OdpovědětVymazat
  2. Domy porostlé břečťanem vždycky obdivuji - připadají mi tak majestátní a prorostlé historií. Ale zároveň trochu strašidelné :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář