14. den hudební výzvy - Píseň, co mi pomohla vstát, když jsem upadla

Toto bylo opravdu náročné téma. Ne že by tak dlouho trvalo přijít na to,

která píseň se sem hodí, ale musela jsem přemlouvat k tomu, abych se tím vůbec zabývala.

Řeknu vám to ve zkratce, jinak bych se musela rozčílit. Svinský rok 2012. S tím koncem světa měli částečně pravdu.

Bolest zad → hromada Ibalginů → neúspěšný pokus o rehabilitaci → putování po všech ortopedech a neurolozích → hospitalizace v okresní nemocnici a infuze proti bolesti → rentgen, CT vyšetření a magnetická rezonance → zjištění nádoru uvnitř bederní páteře → odvoz do krajské nemocnice → operace páteře → vyndání stehů → domov.

Takže by se dalo říct, že jsem zažila dva měsíce naprostého martyria, z toho 29 dní po nemocnicích. Ve skutečnosti to bylo ještě horší, než tu popisuju. Málokdo si dokáže představit, co to je, když celou noc prosedíte na posteli, protože kvůli bolesti ani ležet nemůžete a čekáte, až přijde ráno a dají vám léky proti bolesti, abyste si mohli lehnout a usnout. Že jsem jim to tam měla říct a že by mi možná ty léky dávali jinak nebo úplně jiné? Asi jsem příliš ohleduplná na to, abych jim nějak narušovala iluze o jejich metodách. Stejně jsem je narušila, ale to už je jedno.

Ať tak, či tak, některé zážitky asi jen tak nepřekryjete záplavou všedních dní.

Ale teď k písni. V tu dobu jsem dost poslouchala hudbu tohoto typu. Dnes už ji tolik nevyhledávám. Maximálně, když chci dělat nějaký temnější blogový design nebo když mám opravdu hroznou náladu.

Když jsem byla v nemocnici, tahle píseň mi obzvláště utkvěla v hlavě. A tak, když jsem po papírových utěrkách psala dlouhou báseň ve snaze zpracovat to, co se mi dělo (a stejně ne zcela úspěšně), tak se dala zpívat zrovna v té melodii.

Tu báseň jsem pak po příchodu z nemocnice zničila. V paměti mi však útržky zůstaly, a tak jsem jí mohla o dva roky později napsat znovu. Lepší a delší. Má 99 veršů. Je geniální a je v ní všechno. Já jí sem někdy dám.

(https://www.youtube.com/watch?v=o_SQcUpwAuw)