O nedělní procházce jsem ve skutečnosti chtěla jít jinam. Ale jakmile jsem došla polnímu rozcestí, všimla jsem si, že trasa, kterou jsem chtěla minout, je čerstvě zaasfaltovaná. Pojednou mě zachvátila zvědavost, kam až to je. A tak jsem se na to šla podívat. Už to příště neudělám. Asfalt, tak maximálně dva týdny starý, ještě smrdí. Proč na to vždycky zapomenu? Vždyť to bylo možná kilometr a půl smradlavé cesty. No nic.
Tady jsem si všimla této pavučiny nebo co to je. Tak, či tak, vypadá to děsivě.
A tento výjev můžete znát ze čtvrté fotky zveřejněné 10. února. To je rozdíl, co? Co ta nová cesta dokáže. Ale to listí to také prozářilo. To mi jako chtějí říct, že mezi poli je teď hezčí asfaltka, než u nás na vsi?
A vůbec jsem ten den potkávala jen krásné stromy. Stejně ta asfaltka kdesi za rohem skončila. A abych nezapomněla, na fotce můžete vidět i našeho pejska. Schválně, jestli ho uvidíte. :-)
A tyhle žluté kytičky vypadají jako řepka, ale nato to má příliš drobné kvítky.
A kvetoucí lesní jahody.
Moc pěkné
OdpovědětVymazatNádherný
OdpovědětVymazatTo moc dobře znám - člověk se těší, že se projde na čestvém vzduchu, a tam najednou smradlavej asfalt. A nebo projede motorka/auto a já ten motor pak cítím ještě dlouho.
OdpovědětVymazatTo asi nebude pavučina, spíš nějaké chmýří nebo jak to nazvat.