4. Proud pokroucené mysli

Tohle je taková asociační báseň. Dalo by se říct, že skoro až nesmysl. Ale když člověk napíše jeden verš a hned se vás napadne další, je dobré ho také napsat. A ne se místo toho zaobírat myšlenkou typu: "Sakra to je kravina, to sem nemůžu dát. Budou to číst lidi." Ne, to jsem si zakázala. Tím člověk jen brzdí proud...

Proud pokroucené mysli

Zbytek dilematu ztratil se v mlhách

a v podobě mrazu uchvátil mysl.

Když hořící svícen uvidíš v mrákotách,

myslíš si že jsi lempl.

V mrazech všedního žití otvíráš nevědomí

z něhož démon na tě vyskočí

a všichni lidé malověrní

za tebou se otočí.

A krach na burze neovlivní tvoje sny,

když koukáš z okna do noci,

jak řezník vychází z masny

na zádech s velkou matrací.

Traktor zmizel v oblacích prachu

a břečťan se plazil po stromech.

Vidíš ten rozdíl v údolích strachu?

Vidíš to hovno v záhonech?

Jen vejdi do zahrad stínů

a obětuj volný čas.

Zaber se do vlastních plánů

a otři slzy ze svých řas.

A v mracích na konci listopadu

i uprostřed léta někdy v červenci

vidíš i krásu někde vzadu.

Vidíš tu kočku mizící.

A v těch černočerných stržích

když slyšíš ty hlasy,

tě ani světlo tě nezadrží,

vždyť už máš přece provazy.