A toto už vůbec nehodnoťte. No prostě to tak je. Člověk občas z práce přijde tak nějak rozladěný, aniž by pořádně věděl proč. Jako třeba 15. června. Prostě den, či týden byl tak nějak otravný. A aby se mohl naladit, musí se nejdříve zbavit napětí. Snad by pomohl sport. Nebo procházka. Ta je ještě lepší, protože mám ráda procházky v přírodě a tam se člověk zbavuje napětí i ladí zároveň. Ale jak často člověk stojí celý den na nohách, je rád, že dál, než na záchod se plahočit nemusí.
A tak vznikl tento soubor asociací. Nějak jsem se tentokrát nemohla dobrat konce a stejně to dneska nějak nefunguje. Ale aspoň už se mohu soustředit. Asi půjdu za chvíli spát. Možná potřebuju spíš nějakou ladící četbu.
Jo, TOHLE je ta píseň, co právě potřebuju. Dneska i zpívám...
Rozladěnecká
Vlastně nevíš
co si počít,
a tak napiš,
jak jen začít.
Vlasy padaj,
nohy hnijou.
Hlasy volaj
že zabijou.
Slipy smrdí
a nůž krájí.
To ti vadí,
když tě znají.
Zítra zemřeš,
narodíš se.
Na chléb mažeš
něco zase.
Střídáš bytí
a čteš žvásty.
Co se ztratí,
je zas tady.
Únavou padáš
a nohy lámeš.
Oraz si nedáš.
Nějak to zvládneš.
Zrada cifer,
těch zničených.
A jde páter
dnů zamčených.
Snáře nelžou.
Jsou jen hloupé,
když ti selžou.
Dáš si frappé?
Snídáš něco,
co snad neznáš?
Vidíš něco,
co snad neznáš?
Ne? Tak neser,
když jdeš lesem.
Míjíš pár děr
a v nich já jsem.
A v nich jsem já,
když slunce žhne
a oheň plá
a had se hne.
Moc krásné
OdpovědětVymazat