Vůně květů

Když tak o tom přemýšlím, dlouho jsem sem nedala nějaké fotky z procházky. Třeba tahle byla obzvláště poučná.

Třeba jsem objevila tento keř s bílými květy. Přísahám, že nikdy dříve jsem ho tu neviděla, ačkoliv tohle je moje docela obvyklá trasa a dle jeho velikosti je tam asi už několik let. Kde ale byl, když nikde nebyl? Chodila jsem snad tudy vždycky, když nekvetl a tak jsem to považovala za běžné křoví?

A jak to vonělo. Kdybyste někdy na svých cestách potkali magora, jak u silnice očichává květy, jsem to já. Pravděpodobně je to asi jasmín nepravý. Opět nevím, jak se dostal tak daleko od lidských obydlí. Zdá se ale, že se mu daří skvěle.

A tohle je javor.

A tady jsem se snažila vyfotit slunce, jak vylézá zpoza mraků. Schovává se. Stydí se, protože ví, že když svítí, tak se mi blbě fotí. :-)

Pak už je jenom chrpa...

... a hvozdík.