Postřehy posledních dnů

V pátek jsem šla do knihovny a jak tak jdu po ulici, najednou mi přes cestu přeběhla zrzavá kočka. Taková pěkná. Na okamžik jsem se zastavila a zamyslela se. Tohle je přece znamení. Kočka prý vždycky znamená nějakou změnu. Představuju si to tak, že kočka přeběhne přes cestu a když se člověk nevrátí, ale jde dál, tak se ta změna stane. V tu chvíli jsem uvažovala, jestli je pro mě změna vhodná. Vzhledem k tomu, že ta kočka nebyla černá, tak by to nemuselo být k horšímu. Taky jsem vzala v potaz, že to, co žiju teď, mě stejně nebaví žít, tak proč nejít dál, že? A byl přece pátek třináctého. To je podle mě nejméně stabilní den, kdy se může stát cokoliv. Proto je třeba myslet konstruktivně. Když věříte, že je nešťastný, tak nešťastný bude. A já ten den vyšla vstříc lepším novým zítřkům.

 sobotu jsem si tak nějak pouštěla Pražský výběr. Oni mají takové neobvyklé kytarové riffy a fakt si na té hudbě dali záležet. Jen ty některé texty jsou lehce mimo běžné chápání. Ona ta kapela je vůbec celá neobvyklá. Sice to není hudba pro normální den, ale já jsem se přeslunila při trhání rybízu, tak je tohle jediná věc, kterou jsem si mohla pouštět. A písně od nich jsou velmi obrazotvorné, takže až budu příště kreslit hudbu, bude to tahle.

A taky už se mi neplete Pražský výběr a Hudba Praha.

Ten den jsem ale nakreslila obrázek, jehož podobu už jsem nosila v hlavě půl roku a který s Pražským výběrem nemá nic společného. Je to velmi surrealistické dílo, tak snad vás to neodradí. Myslím, že by to sem mělo být přidáno v úterý. Ve středu budou fotky z procházky a dál nevím, co bude.

A víte, na co jsem před nedávnou dobou přišla? Že mám asi nějakou lehčí formu autismu. Tuhle jsem si četla příznaky Aspergerova syndromu a mám skoro všechny. Úplně jsem se v tom našla. Aspoň vím, proč jsem celý život byla a ještě jsem úplně divná. Na druhou stranu se tom vidí i lidé, kteří ho vůbec nemají, tak se nechci nějak vychloubat. Ale také nechci snižovat svoje diagnostické schopnosti. Když se to vezme kolem a kolem, málo kdy se v tomhle mýlím. Myslím, že to budu dál zkoumat. Protože zkoumání sebe samé je jedno z velkých témat, pro které jsem se narodila. No ne?

Dále si budu do sešitku zapisovat a analyzovat svůj menstruační cyklus. Hlavně jak se během toho měsíce mění nálady, ve které dny jsem kontaktní a kdy se uzavírám sama do sebe. A které činnosti mám chuť dělat. Kdy mám nejvíce a kdy nejméně energie. Když to budu dělat delší dobu, budu mít nějakou statistiku a já třeba budu vědět, na kdy si mám naplánovat velký nákup, kdy nějakou kreativní činnost, kdy si mám jednoduše lehnout, protože mě nic nebaví a nic mi nejde, atd... Vlastně to bude takový kondiciogram. Já už se těším, až začnu.

Neděle byla taková nevýrazná. Zmínila bych akorát velmi kratičkou procházku, kterou jsem musela ukončit předčasně, protože se mi za zády ozývaly hromy. A dokonce jsem viděla i záblesk.To nejde přehlížet. Jedinkrát jsem ignorovala hřmění a zastihlo mě tak strašné krupobití, jako nikdy. Tentokrát to byl ale jen mírný deštík. Fotek je ale dost.