Láska a letní bouře

Onehdá jsem se přihlásila u Psycho Vampire do psací soutěže. A tady je povídka, kterou jsem vytvořila pro tento účel. Rozhodla jsem, že se za ní nemusím stydět a že jí klidně můžu poslet do světa. Jestli chcete, můžete pro mě hlasovat. Ale nemusíte, pokud se vám povídky ostatních soutěžících budou líbit více.

Byl krásný letní večer. Na louce za městem zrovna seděla Anděla se svým přítelem Honzou. Drželi se spolu za ruce a dlouze se dívali jeden druhému do očí. Slunce zvolna zapadalo a vítr si pohrával s jejich vlasy. Honza Andělu políbil. Chtěl si vychutnat každou chvíli s ní. Zítra končil víkend a oba měli svou brigádu. Anděla měla Honzu také hodně ráda.

Najednou slunce přikryly tmavé bouřkové mraky. Ani si jich nepovšimly. Vítr zesílil a z dálky se ozvalo tiché zahřmění.

"Neměli bychom jít domů?" zeptala se Anděla. "Možná bude pršet."

Honza jen mávl rukou: "Ale to bylo ještě daleko. A z tohohle stejně pršet nebude. A když, tak se přece nerozmočíme."

Anděla jen pokrčila rameny: "Jak myslíš, Honzíku. Stejně je takhle před bouřkou takový pěkný vzduch.

Ozval se další a daleko hlasitější hrom. Honza vstal: "Hele, radši opravdu jdeme. Tohle se mi nelíbí."

Začalo kapat a už bylo rozhodnuto. Vzdali se za ruce a běželi k městu. Rozpršelo se ještě víc. Strhl se takový liják, jaký tady už dlouho nebyl. Ti dva byli rázem úplně promočeni. Zablesklo se a zahřmělo se tak hlasitě, až zaduněla zem. Nikde nebyl žádný úkryt. Šli dál z rozbahněného kopce dolů. Náhle Honzovi podklouzla noha a on spadl a uhodil se do hlavy. Upadl do bezvědomí.

Anděla vyjekla: "Honzo, co děláš?" Pak k němu poklekla. Zkontrolovala ho a zjistila, že krev mu nikde neteče, ale má asi otřes mozku. Zavolala záchranku, která poměrně brzy přijela. Naložili Honzu i Andělu do sanitky, která je odvezla do nemocnice. Tak na chodbě čekala, až Honzu ošetří.

"Váš přítel se už probral," povídal postarší, plešatý doktor s knírem. Už jsme uvědomili jeho rodiče. Necháme si ho tu aspoň jeden den na pozorování."

Poděkovala mu, a když odešel, čekala ještě chvíli, až přestane pršet a pak zamířila domů.