16. září 2018

18. Moje cesty

No, měla jsem několik přednastavených básní. V červenci a na začátku srpna jsem jich napsala totiž několik. A tak jsem si skoro celý srpen a kus září mohla dovolit tvůrčí krizi. Ale protože mi básně došly a nic nového mě nenapadalo, musela jsem jít v sobotu na procházku s notesem a tužkou. To pro případ, kdybych nějaké verše potkala, tak aby mi neutekly.
Doposud jsem psala básně převážně doma. Některé ve vlaku, jednu na zahraně a dvě z nich dokonce u babičky v Protivíně. Věřím, že různá prostředí aktivuje v mozku různé receptory, které se s nimi sladí a ty pak přitahují různé myšlenky, co poletují kolem nás. Docela se mi tato teorie zatím vyplácí. Hele, co jsem během cesty sepsala. Sice jsem to musela ještě trochu poopravit, ale to nevadí. A dokonce i houby jsem našla. Sláva. Jen s názvem básně je problém. Takže hledá se myslitel na vymýšlení názvů. Zatím tomu budu říkat takhle:

Moje cesty

Na hranici světla a stínu
jest všechno jiné.
Do jámy lvové spadnu.
Tam všechno zlé se stane.

Do kopce vedou cesty moje
až za horizont událostí.
A vítr fouká. Děvče, co je?
Jen se dívej, kam ptáci letí.

Rákosí roste podél vody.
Na louce opodál běží srnka
Až zase půjdu příště tudy,
bude to jiná života stránka.

Jen řekni, kdo tomu rozumí.
Kdo tudy přede mnou šel.
Pověz, jak hluboké je zranění.
To žádný neví, bohužel.

6 komentářů:

  1. Asi by som tomu dala názov "Moje cesty".Viem, nemusí sa to každéme páčiť, ale je to len nápad.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Náhodou je to skvělý nápad. Pořád lepší, než ten můj. Děkuji. Hned si to přejmenuju.

    OdpovědětVymazat
  3. S tím nynějším názvem souhlasím. :) A báseň se mi moc líbí, je tak zkušeně napsaná, to by nebylo jako kdybych si teď sedla a začala něco psát, to by bylo otřesné.

    OdpovědětVymazat
  4. Mě se líbí jak tvůj název tak i Lulu takže bych té básničce dala název Nalezená v prostoru mojí cesty :)

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Tiež zaujímavé.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář