18.9. mě zasáhla velmi smutná zpráva. Dozvěděla jsem se, že zemřel můj oblíbený zpěvák Vláďa Šafránek. Můžete ho znát z kapely Harlej nebo z Walda Gangu.
Měla jsem ho vlastně docela ráda. Už jsem ho čtyřikrát viděla na živo. Líbil se mi vždycky nejen jeho hlas a písně a způsob, jakým nazpíval písně Waldemara Matušky, ale i koncerty. Ty mě moc bavily. Byl to showman. Navíc při jeho zpěvu šla opravdu živá energie. Fakt tam byl s publikem a ne jako někdo, kdo tam jen přijde, odkokrhá to své a jde pryč. Dal do toho vše a možná i víc. Rozhodně víc, než mohl, a tak se vyčerpal. Už deset let dozadu byl prý dost nemocen. Což jsem ani nevěděla. Měl prý nějakou plicní hypertenci. Do toho se ke konci přidalo něco se srdcem. Možná se měl více šetřit. Nevím. Bylo mu teprve čtyřicet šest. Člověka vždycky rozesmutní, když někdo zemře před důchodem. Fakt si z toho nedělám srandu. Ve mně to opravdu budí beznaděj. Ale to je zase čistě můj komplex.
Ale aby článek nerozbředl do něčeho, co nechci. Vlastně ani nevím, jak to zakončit nějak inteligentně.
Zkrátka sbohem, Vláďo. Odešel jsi do jiného světa. Ať se ti tam tedy líbí. Fanoušci na nebe budou ještě dlouho vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář