30. září 2018

20. V okovech

Tak, a máte tu další báseň. Tuhle si musím pochválit i já. xDDDDD A zase nemůžu vymyslet název, sakra. Člověk by se z toho po...
Tak si to probereme znovu. Omílám vlastně ty samé věci pořád dokola. Sice se zlepšuju v technice, ale jinak je to pořád stejné. Ale co, ono je to skoro jedno. Můžeme tomu říkat třeba V okovech a budu spokojená.

V okovech

Zmítáš se v okovech všedního žití.
Nemůžeš ven.
Kam koukáš, když se sen ztratí
a je bílý den?

Co děláš, když hledáš smysl,
cos ztratil v mlhách?
Kam koukáš, když víš, že mysl
naříká v temnotách?

Zrádná je doba, zrádné jsou činy,
zrádné je místo beze jména.
Marně se rozhlížíš na všechny strany
všechna ta místa jsou úplně stejná.

Čtyři holé stěny a dveře zazděné,
malé okénko u stropu.
A skrze mříž vídíš nebe zatažené,
co věstí velikou potopu.

Čekáš už jenom, až se svět zhroutí,
volně se nadechneš,
a žalář temný se v mžiku zbortí.
Ze země se zvedneš.

Pozor však na letící kamení, chraň se.
Co čekáš? Že všechno vydržíš?
Jen sleduj na obloze znamení, změň se
a vyhneš se zmaru, uvidíš.

2 komentáře:

  1. Volně si létat a svobodu mít,
    snad každý z nás chce tak žít.
    Ovšem naše je volba zdá se,
    jak moc dokážeme změnit se.Pěkná a pravdivá báseň

    OdpovědětVymazat
  2. Wow!Vážne dobrá báseň a tiež reálna ako napísala Marčélla.A počula si o Inktober (nie som si istá v skloňovaní, tak som to dala do nominatívu).Niečo si o tom vyhľadaj príde mi to zaujímave a hlavne pre niekoho kto rád kreslí.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář