Bloumání v mlhách

Myslím, že už nám regulérně začal podzim. Na procházce jsem to pocítila. Takové zvláštní vlhko, mlha, absence slunce... Třeba v sobotu jsem z toho byla trochu nesvá a všude hledala žlutou svíčku, která by mi ho mohla nahrazovat. Nenašla jsem. Dnes už to bylo lepší. Už jsem si zvykla. Ale zase jsem měla pocit, že pomalu ale jistě začínám prošvihávat přípravu na zimu a na Vánoce. Již přemýšlím, co každému koupím za dárek, sestavuju plán předvánočního úklidu a vůbec jsem nějak napjatá. Chápejte mě, už před adventem chci mít všechno hotovo, abych pak mohla rozjímat a meditovat a nedělat si s ničím starosti. Takže musím máknout. Aspoň na těch dárcích. Úklid jde ošulit vždycky. To stačí až tak den před Štědrým dnem. Stejně se do té doby udělá zas bordel.

A teď k těm fotkám. Když vidíte taková panoramata, divíte se, že mám podzimní pnutí a akutní potřebu se připravovat na zimu?

A co teprve tohle. Takovou fotku ještě letos nemám. Vypadá to tak epicky. Nemůžu se na ní vynadívat. Konečně nějaká změna v krajině. Z deště mám taky radost. Hlavně oceňuji, že když jsem chtěla jít na procházku, tak přestalo, a znovu začalo, až když jsem se vrátila domů. A ani moc velká zima nebyla.

Cestou jsem potkala velké mraveniště. Nikdy jsem si ho tam nevšimla. Teď jen přemýšlím nad tím, jestli jsem byla celou dobu slepá, a nebo ho tam mravenci postavili nedávno. Ale jak tam krásně běhali.

Ulovila jsem šneka. Což nebyl takový problém. Nejtěžší bylo ho vyfotit. Byl na mě moc rychlý. Pořád lezl a nechtěl chvíli postát. On se sice pohybuje pomalu, ale neustále. No zkrátka byl pořád rozmazaný. Prostě neumím fotit šneky. Nemůže za to jejich mrštnost, ale to, že jsem řešila, z jaké dálky ho zachytit. Dělala jsem to poprvé. Taky jsem uvažovala nad tím, že ten šnek musí mít ohromnou sílu. To člověk viděl, jak zatíná svou svalnatou nohu a hledá únik z mojí ruky. Samozřejmě jsem jsem ho opět pustila do volné přírody. Doufám, že ze mě nebude mít trauma.

Proto raději fotím šípky. Aspoň tolik neslintají. :-)