Tato báseň je inspirována třetím dílem Pirátů z Karibiku. Prostě mi to toho 23.7. přišlo na mysl. Je to téma, se kterým se dá všelijak pracovat. :-)
V říši Davyho Jonese
V říši Davyho Jonese
vítr už nevane
a tvá loď se zase rozpadá.
Jsi na místě známém zase.
Čekáš, co se stane
a hlas v hlavě tě tu nabádá.
A jako ve snech hledáš cosi,
cos nikdy nespatřil.
Snad svobodu, snad řád.
Nejen smrt plášť černý nosí.
A tys sem nikdy nepatřil.
Přesto znáš tenhle kraj.
Pronásledují tě kameny.
To ti tak ještě scházelo.
A vítr nezafouká.
A ty sám sedíš na svém rameni.
Hejno krabů se vracelo,
když nikdo se nekouká.
Nejde jen o to žít napořád,
ale žít napořád sám se sebou
a s tímhle světem proklatým.
Když měsíc svítí, němu se obrať.
A kraken slídí za tebou
se svým chapadlem odporným.
Inspirace k tak krásné básni, to je dobře, když jsi takový šikula. Povedla se.
OdpovědětVymazat