Poslední dobou nějak flákám blog. Jediné, co přidávám jsou jenom fotky z nedělních procházek. Nevadí. Nebudu se přece přepínat. Vždyť nic nepospíchá. Jo, kde jsou ty doby, kdy člověk potřeboval na všechno reagovat. Dneska mi je asi všechno jedno.
Víte, na co jsem se celý rok těšila? Na to, až budu moci fotit hnojníky. Ona to tedy není typicky krásná houba, ale nepřipadají vám taky úplně magické? Jsou, jaké jsou a přesto jsou. :-) Mají takové zvláštní vyzařování, které mi je něčím velmi blízké. Nevím, jak bych to popsala.
Nesbírám je pro jídlo, i když minulý týden by se jíst klidně ještě daly. To ještě nebyly tak rozteklé a černé. Tyhle jsou prostě jenom na koukání. Ale co. Jsou tak melancholicky nádherné.
A víte, co mě napadlo? Že by se měl vymyslet nějaký houbový horoskop. Jinou povahu má hnojník, jinou hřib či muchomůrka. A co třeba takové ryzce, holubinky, pavučince, čirůvky a v neposlední řadě bedly a žampiony, pýchavky, závojenky, hlívy... A to nepočítám všelijaké ty choroše a ostatní tvrdoně z pařezů. To by byl horoskop jedna báseň.
Tyhle bílé kytičky rostou o kousek dál.
A tady je slunce, které prosvítá skrze žluté podzimní listí. A vůbec je to taková zajímavá fotka. Ještě to vyzkouším, až tam nebude listí žádné.
A řepka. U nás prostě kvete i v říjnu. Ani google to nezná. Já jí občas chodím zpívat a ona kvete o to radostněji. :-) Ale toto jsem fotila hlavně kvůli zamlženému předhůří Šumavy v dálce. A u nás bylo jasno, heč. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář