O šedém dni

Poslední dobou prodělávám nějakou blogovou zácpu, ne? Mám třeba nastřádáno tolik fotek a ne a ne je zveřejnit.

V jednu neděli jsem na procházce fakt nikde nebyla, protože mi bolelo v krku. Nesledující víkend jsem pak šla v sobotu i v neděli, abych si to nahradila. A další víkend jsem šla zase na jednu. A tak mám troje fotky, u kterých sice poznám, které patří k sobě a jak jsou jednotlivé série po sobě, ale podle data je nezařadím. Tohle je tedy ze soboty.

Tak se pokochejte nádhernou houbou. Velice ráda fotím houby. Jsou úžasné. Nádherné. Jenom nožka a klobouk

A toto místo už jsem fotila několikrát, ne? Asi v únoru a květnu.

Jsou určitá místa, kde se zastavím i já. Toto přece taky znáte. Akorát tohle je lepší záběr. Přešla jsem totiž překážející keře. Ráda chodím rozjímat tam do toho lesíka. Je tam tak zajímavá energie, jako málokde.

A samozřejmě jsem musela zvěčnit i tento heřmánek. Přece to byly jedny z posledních květů letos.

A houbou to začalo a houbou to skončí. Nějaká holubinka, ne? Někde jsem četla, že stromy používají podhoubí pro to, aby spolu komunikovaly. Asi je to nesmysl, ale je to krásná představa.