Celou neděli 28. 10. poprchávalo a byly tři stupně. Většina mých nedělních rituálních fotografických procházek je zalitá sluncem. Tentokrát ne. Je to změna a jsem za ní ráda. Nicméně mi mrzly prsty a uši. Chápejte, v jedné ruce vodítko, v druhé deštník. Možná jsem si měla ještě vzít čepici a rukavice, ale nenapadlo mě to. Tak jsem měla asi jen dvacetiminutovou procházku s pouhými třemi fotkami.
Na té jedné je zamlžené panorama. Ne vždy je v neděli mlha. Važte si jí tedy. Je taková tajemná a téměř vzrušující.
A ještě něco. Vlastně ani nevím, proč jsem se celou dobu vyhýbala fotografovaní baráků. Vždyť to vlastně ničemu nevadí. A někdy je to nutné, pokud člověk nechce jít někam daleko do polí a větrolamů.
Tady jsem se snažila zaznamenat, jaké jsou na šípkovém keři nádherné kapky. Ne vždy je možnost fotit kapky na šípkovém keři. Deště je čím dál méně. A co si budeme povídat, chutí vycházet v dešti ven, ještě méně. Tím spíš jsem ráda, že jsem se přemohla.
Tedy přesněji řečeno, mě neustále dotírající pes donutil. I on už pozná, že je neděle. :-) Snažím se ho zmást tím, že s ním občas vyjdu i v jiné dny, ale on procházky vyžaduje neustále. Je mu to jedno. Jako by mu nemohl stačit výběh na dvorku.
Samozřejmě, když jsem pak přišla domů, vzala jsem si horkou polévku, uvařila jsem si kafíčko a pustila si přímotop, abych se prohřála. Pes se jen oklepal, najedl se a už znovu čekal u dveří, protože procházka byla krátká. Ať zapomene. :-)
A tady už jsem zase doma. A protože mi dvě fotky přišly málo, tak tady máte ještě naší jiřinu. No vidíte. 28. 10. a ona ještě pořád květe. Z kvetoucích rostlin se taky radujte. Za dva týdny přijdou mrazy a bude po nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář