13. ledna 2019

Kde se snoubí šero se šerem

Ano, i tento rok vám sem budu přidávat fotky z nedělních procházek. Teď, když už mám tento návyk tak zakořeněný, můžu uskutečnit svůj sen. Koupit si kalendář s přírodou, a pak se snažit na vyfotit podobnou scenérii. Ale nepředbíhejme.
Ona to byla vůbec taková podivná procházka. Šla jsem notoricky známou cestou, kterou netřeba zaznamenávat. Až jsem došla k takovému lesíku. Řekla jsem si, že musím navštívit jedno takové místo.

Tohle jsem vyfotila jen proto, že mi to připomíná portál.


A na tuhle jedinou fotku jsem hrdá. Všechny ostatní jsou nejen nekvalitní, ale ještě i zbytečné. Já jsem ještě nikdy neviděla tak krásný pařez. Nepřipadá vám úplně magický? Jak vlastně vznikla taková věc uprostřed? Docela ty flíčky připomínají tu hvězdičku, co se objeví, když rozkrojíte jablko určitým způsobem. Nebo co mi tím Vesmír chtěl sdělit? Já se obávám, že nic.
Může tam být nějaký střed něčeho? Energetické centrum místa? A byla hodně velká chyba, když porazili ten strom?


Pak jsem došla až sem, kam jsem chtěla. Je to takový smrkový půlkruh. Jak říkám. Fotka nic moc. Přísahám, já se polepším. Ale je tam tak zajímavá atmosféra. Taková povznášející. A prakticky úplně jiná, než jiném blízkém okolí.


A pak jsem chtěla jít zpátky na cestu. A tak jdu, jdu, a vůbec mi nebylo podezřelé, že k cestě jdu snad dvakrát delší čas než od cesty. Dorazila jsem k úplně jiné cestě. Ihned jsem se samozřejmě zorientovala. Jen jsem si nemohla uvědomit, jak jsem se tam mohla dostat. Měla jsem dojem, že jdu úplně opačným směrem. Že on ten pařez byl bludný pařez a zmátl mi myšlení? Asi budu muset trénovat nějaké uzemňovací techniky.
A teď se vracíme k fotce. V kalendáři totiž byl obrázek úplně zasněžené cesty, kterou lemují stejně zasněžené stromy. I já jsem vám vyfotila cestu se sněhem, který ten den (ne)byl. Já vím, toto místo je, dá se říci, odporné a ten kopec bílých kamenů je jako pěst na oko. :-) Ale že ty stromy vypadají, jako by se chtěly chytit za ruku a nedosáhnou na sebe?


5 komentářů:

  1. když tak nad tím přemýšlím, asi se začnu taky pravidelně procházet. Jako neříkám že nejdu ven se projít nebo tak. Ale taková pravidelná procházka s foťákem v ruce je fajn.
    Ten pařez je  fakt dokonalý. První mě napadla myšlenka že je to pozdrav z Vesmíru. A jak říkáš taky  v tom vidím rozkrojené jablko. A když jsem se na to déle dívala viděla jsem panáčka. Tak si říkám, že je to nějaký obraz nějakého skřítka.
    Ale je možný, že je to bludný pařez.

    OdpovědětVymazat
  2. Les se fotí špatně, aby k něčemu vypadal... držím palce s dalšími pokusy :) A ten pařez je vážně zajímavý, taky mi to teď bude vrtat hlavou.

    OdpovědětVymazat
  3. Rozhodně tvoje fotky nejsou zbytečné! Mně se líbí a hlavně si cením toho, jak k nim přidáš tvé pocity a dojmy, to je něco úžasně originálního a milého. Ten pařez mi vrtá hlavou
    Líbí se mi ten portál. Ten levý strom je strašně zvláštně zakroucený.

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím, ten pařez je magický! Škoda jen, že ty fotky jsou mázlé, jinak by to nebylo špatné.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář