A máme tu další video měsíce. Do této rubriky dávám vždy jen jedno z videí, které jsem za předcházející měsíc shlédla a které mě obohatilo.
Tentokrát je to tento krátký film podle povídkové předlohy Jeana Giona. Možná si to taky někdy přečtu, ale teď k tématu.
Toto video ke mě doputovalo v ten nejsprávnější čas. Poprvé jsem se o něm dozvěděla před lety, když jsem objevila nádhernou píseň "Poslední božec" od Tomáše Kočka. On totiž člověk, který tu píseň dal na youtube do videa útržky z toho filmu.
Kdybych si tenkrát pustila i ten film, asi bych ho považovala za ultra nudný. Vždyť je o osaměle žijícím pastýři, jenž bydlí v domě ve vylidněné horské krajině a který usilovně sází stromy, protože je přesvědčen, že kraj bez stromů hyne. A protože byl vytrvalý, zalesnil tak celý kraj a o dvacet let později už všude byly vzrostlé stromy a i zvířata a lidé se tam nastěhují. Nic co by zajímalo studentku v roce 2013. Něco, co zaujme lehce depresivní a trochu neurotickou zaměstnankyni, která se právě začíná vědoměji zajímat o duchovní a osobnostní růst na konci roku 2018.
Příběh je balzám na duši. Vždyť je i o vytrvalosti. Když chcete vnést život do něčeho zmírajícího, je třeba vytrvalost. Najít smysl života. Ustanovit si ušlechtilý cíl, který souzní s vaší duší (ne s egem) a v tom vytrvat až do konce navzdory všemu. Toto zaslouží obdiv. Toto je hodné následování...
Jinak, doporučuji vám si to pustit. Třeba tam najdete ještě jiné poselství. Jestli tedy ovšem máte chuť. Pokud ne, nemá to cenu.
Opravdu je to hodně o vytrvalosti. Našla jsem v příběhu i víru, samostatnost a to je pro mě teď hodně důležité.
OdpovědětVymazatNe nadarmo mě sem duše přivedla. Děkuji
Hodně zajímavé video
OdpovědětVymazatMám to naopak, četla jsem knížku... a teď se trochu bojím podívat na film, protože by mě zklamalo, kdyby neladil s tím, jak si knížku pamatuju.
OdpovědětVymazatRozhodně je to příběh, který je potřeba číst/vidět v té správné náladě.
Předpokládám, že je to známá klasika, ale doposud jsem neznala. Musím říct, že je to moc pěkný a hodně motivující příběh a jsem ráda, že jsem si na něj tu půlhodinku udělala.
OdpovědětVymazat