První záchvěvy jara

Včera jsem si všimla, že v březnu jsem zveřejnila pouze dva články. Je to téměř trestuhodné. Chudáci ti čtyři lidé, co sem chodí. Ale já jsem ani neměla energii, ani chuť se věnovat něčemu jinému, než je bohapustá prokrastinace. A navíc mě postihla jakási melancholie. Jarní únava. To je to. Jaro po zimě bez odpočinku je jako ráno po probdělé noci. Na člověka to prostě dolehne, ať chce nebo ne.

Na nedělní procházky jsem ale nezapomněla. Vždyť je to jediný předěl mezi jedním a druhým týdnem. A tohle já potřebuju.

Tohle je fotka ze 17. března. Ten den bylo už docela horko. Chvílemi jsem si i sundavala bundu. Pak přišel větřík a musela jsem si jí zase vzít. Ale fakt bylo krásně. Jediná použitelná fotka z toho dne je tato. A to bych skoro řekla, že ani tato není nic moc. Ale vždycky se mi líbí, že když člověk fotí proti slunci. Protože světlo se občas zajímavě láme.

A nyní je na řadě fotka z 24. března.

Toto je onen smrk, který znáte z fotek z konce února 2018. Můj kámoš. :-) A víte, co jsem se nedávno někde doslechla? Že kromě stromů, které člověku dodávají konstruktivní energii (dub, buk, lípa), jsou i stromy, které z člověka stáhnou energii destruktivní. A to jsou hlavně jehličnany a zejména smrk. Samozřejmě že jsem to chtěla vyzkoušet. Vlezla jsem si pod ten strom, nějak jsem se tam vměstnala a nic moc. Necítím žádnou změnu. Ale je fakt, že já vlastně necítím vůbec nic. A také to ještě není za sezení na zemi. Ještě je studeno.

A taky jsem si všimla, že mu chudákovi trochu žloutne jehličí. Pošlete mu prosím nějakou láskyplnou myšlenku, ať se rychleji uzdraví.