Stížnosti a rozuzlení

Milí čtenáři. Napřed se vám musím svěřit s tragickou zprávou. Náš foťák se asi rozbil, takže v nejbližší době nečekejte žádné další fotky.

A potom se s vámi, drazí čtenáři, potřebuju důvěrně poradit. Ale neraďte mi. Potřebuju si jen postěžovat. Je to takový můj rituální večerní nářek.

Mám tričko v názvem metalové skupiny Arakain. Jenomže, než já se zase vyskytnu a koncertě této skupiny, bude to trvat celý uherský rok. V nejbližší době se ale chystám 22.6. na pivní slavnosti ve Strakonicích. Bude to takový fesťáček, kde budou kapely z okolí Strakonicka i z míst vzdálenějších. Pravda. Jeden interpret horší než druhý. Kdyby tam nebyla kapela Traktor, tak bych tam ani nepáchla. Beztak tam bude horko, jako předloni, nebo zima, jako loni.

Traktor. Chápete, kde je problém? Na Traktor si prostě nemůžu vzít arakainské tričko. Vždyť by to byla neúcta. Určitě by je mrzelo, kdyby viděli, že si na jejich koncert beru oblečení s názvem jiné kapely.

Či si myslíte, že je to úplně jedno? Já mám prostě akutní nedostatek metalových hadrů. Já mám vůbec nedostatek nositelných hadrů. A ty, co jsou ve skříni nemůžu ani vidět. Nesnáším je. Nejraději bych tam hodila granát. Stejně si každý myslí, že už jsem to už udělala.

Ale já to vyřeším následovně. Arakainské tričko budu nosit do města. Na koncerty budu brát to s Hello Kitty, nebo co to je. To jsem dostala k Vánocům a jedinkrát jsem ho nevzala na sebe. Ani tu papírovou cedulku jsem neodtrhla. Jenže ono má tak vyblitou a flekatou barvu. A je z takového umělého nuzáckého materiálu. Ne, to je nesmysl. Vždyť bych si to nevzala ani do lesa! Vždyť by to byla urážka těch stromů, co tam rostou.

V souvislosti s tím mě napadlo, jestli zaměstnance Kauflandu nezraní to, když si do jejich obchodu vezmu tašku z Billy? Mě by to určitě vadilo. To je psycho. V tomhle světě se prostě nedá žít.

Ne, ono je to třeba vzít za správný konec. Ta situace zase není tak strašná. I když si tu sama před sebou tak ráda hraju na chudáka a oběť této civilizace.

Oni si mě stejně ani nevšimnou. Jednak každý druhý divák bude mít tričko jiné kapely než té, na které jsou. A druhak, kdyby měli muzikanti koukat na každého člověka zvlášť, zbláznili by se z toho.

Navíc tam určitě budou mít stáneček s tričky, kšiltovkami a jinými kravinami. Jestli tak toužím po předmětu s názvem kapely Traktor, můžu si přece něco koupit. Minule jsem si moc peněz nevzala. Vlastně jsem si nemohla koupit ani pití. Tu chybu už neudělám. Vždyť jsem měla žízeň. Ještě, že pršelo a byla zima. Kdyby svítilo slunce, už bych tu dneska nebyla.

A co s neoblíbeným oblečením? Kdybych se ho opravdu chtěla zbavit, tak bych to udělala dávno. Ve skutečnosti mi dělá hrozně dobře, když si můžu na něco zanadávat.

A ona ani ta hudební produkce není zase tak strašná. Pravda, bude tam Support lesbiens. To je vlastně jediná hnusná skupina. Ale pozitivum je, že ji nejspíš dají skoro nakonec.

Také tam bude Yoyo band. Její písně jsou veskrze hrozné, ale zase je na ně člověk zvyklý z rádia Bonton. Myslím, že po třech velkých rumech budou bezva.

Docela se těším na Claymore. Na ty já si pamatuju z roku 2014. Tady nepamatuju. Až youtube mi je osvěžil. To jsou přece ti chlápci ve skotských sukních. Ke konci je potom nadzdvihli a ukázali pozadí. Jediné, co mi na nich utkvělo. Ti jsou fajn.

Kapela Scéna, jejíž domovinou je strakonický okres, je také fajn. Docela zdařile hrají notoricky známé písně jiných zpěváků. Ty bych chtěla slyšet na hasičském bále. Ale asi jsou moc dobří, aby si je mohla dovolit zaplatit naše krachující obec. A tak obvykle musíme poslouchat kapelu Experiment.

I Parkán je strakonická kapela. To je takový držák. Funguje snad už od 80. let. Z původních členů je v ní už jenom zakladatel. Tedy aspoň myslím. V dnešní době hrají takovou milou hudbu, která neurazí, ale po setmění na ní člověk rád zapaří. Takové svižnější oplodňováky. Akorát jejich nové CD si asi neoblíbím. Vždyť já ty písně na něm vůbec neznám. A nechci znát. A nechci slyšet. Ale to říkám, jen tak. Tak jako každý druhý říká, že nové písně, nejsou tak dobré, jako staré. A pak si oblíbí jednu... pak druhou... pak třetí... A to stačí na to, aby vzal na milost celé album.

Akorát skupinu Civilní obrana budu muset nastudovat. Mamka mi sice říkala, že už jsme ji taky kdysi viděli, ale já myslím, že ne. Ale když tak o tom delší dobu dumám, tak hned první píseň, kterou jsem si on ní pustila, je mi podezřele povědomá. Takový běžný punk-rock... Jo, tohle bude dobrý. A teď se hecnu, a budu hledat pozitiva, na těch proklínaných Support lesbiens. Teď už jen stačí překonat úplně iracionální psychický odpor. Vždyť jsem celou kapelu odsoudila na základě... čeho vlastně? Himmel-Herr-Gott-Laudon-Donner-Wetter-krucais-element. Teď, když si to pouštím, tak to není vůbec tak hrozné. Jejich hudba sice není dostatečně zajímavá, ale hrozná není. Ach jo... Myslím, že i já se mám ještě co učit...

No vidíte. Už si i poklepávám prstem do rytmu.

Znáte nějakého jiného člověka, který by v jednom článku třikrát až čtyřikrát takto změnil názory?