Zastavení

Když člověk marodí v zimě, tak to ani nevadí. Venku je stejně hnusně. Není to žádná škoda a člověk si aspoň odpočine. Ale teď? Já mám už týden urputnou zelenou rýmu a nelidsky zahleněný krk. A nezdá se, že by to spělo k nějakému konci. Proto jsem taky byla u doktorky. Předepsala mi ACC Long a takové nějaké kapičky do nosu, které v lékárně namíchali mně na míru. A protože kapičky asi zabraly a můj nosohltan není z tvorby zelených hlenů tak namožený, tak mi to přijde jako otrava. Dokonce už i dutiny trochu splaskly. A navíc je hezky a sluníčko. Možná bych si měla opatřit takovou tu postel na kolečkách, jako měla ta babka ve Slunce seno. Tak by člověk mohl stonat venku. Já nepotřebuju žádnou speciální aktivitu. Chci si číst na sluníčku. Ideálně v posteli přikrytá peřinou. To by se potilo.

Ale i když už se všechno zdá lepší, dostávám nějaký kašel. Nejhorší je to večer. Měla bych mít radost. Konečně se mi začala čistit krční čakra. No co. 6.6. já jdu stejně na kontrolu, tak snad už mě všechno do té doby přejde. A hezkých dnů ještě bude... Až nás to všechny ještě bude mrzet. Jen klid.

Ono vůbec hodně lidí v mém okolí stůně. A jejich bacil ne podobně neodbytný. Což mi přijde nelogické takhle na přelomu jara a léta. Ale je pravda, že ono se teď hodně střídalo počasí a řada lidí zmokla. A sami dobře víte, co v dnešní době obsahuje déšť za bordel. Kolik patogenů létá vzduchem a díky kapkám se potom připlácnou člověku na kůži. Navíc člověk prochladne, tím se oslabí a dílo zkázy je dokonáno.

Tím si samozřejmě nechci stěžovat na déšť. Je velice důležitý a přírodě jeho působení moc pomohlo. V podstatě je to moje chyba, že mám slabou imunitu. Mám jíst více ovoce a více vitamínů a méně paštik a uzenin od Babiše. Ale to byste mluvili jako do dubu, kdybyste mě o tom chtěli přesvědčovat. A taky svou rýmu a kašel nemůžu svést na salámy.

A také je třeba se více otužovat a více sportovat na čerstvém vzduchu. Jezdit na kole, a tak... Ale to mě taky nebaví. Přitom jsem si kromě procházkových nedělí naplánovala i cyklistické soboty. Ale na kolo se práší už od podzimu. Člověk by ho musel otírat, a to je přece otrava. Tak asi otřu jen sedačku a zbytek bude muset odvát vítr. A k tomu všemu ještě přifouknout kola pumpičkou. Ale o tomhle jsem vlastně psát nechtěla. Ale co to mělo být původně...? No, teď raďte. :-)

No nic, aspoň mám teď hodně času zamýšlet se sama nad sebou. On na to člověk většinou čas nemá, protože je v jednom kole. Práce, domov, spánek... Jedinkrát si nevzpomene sám na sebe. Ale když musí ležet a už dutiny tolik netlačí na lebku, může člověk začít přemýšlet o sobě, o svém dosavadním životě, o případných změnách, které stejně většinou neuskuteční, ale snaha se cení. A kdo ví, třeba v budoucnu k něčemu sebere síly...

Jo, už jsem si vzpomněla, co jsem ještě chtěla zmínit. To, když jsem napsala slovo "síly". :-)

Já poslední dobou nemám moc sílu, ani ochotu přecházet nachlazení. Nevím, čím to je. Jestli už na mě v mých pět a dvaceti leze stáří, či se mi zvýšila sebeláska, a tak nemám potřebu se tolik týrat. Ale už to zkrátka nejde dělat. Už prostě ne. Tak nějak jsem se začala uvědomovat, že je třeba se více šetřit, jinak se toho důchodu v devadesáti nedožiju. Že nepřežiju transformaci.

A co vy? Jste v pořádku? Nebo vás taky trápí nějaký podezřelý neduh, který vás zastavil, abyste zhodnotili své dosavadní směřování?