16. prosince 2019

Trochu jako Jáma a kyvadlo

Dobrý večer, vy, kteří sem ještě chodíte, nebo jste sem zavítali čistě náhodou.
Jak, jste si asi všimli, blíží se nám Vánoce. A mně se povedl husarský kousek. Nakoupila jsem všechny dárky ještě před adventem, abych se mohla do konce roku jenom flákat a meditovat. Doufala jsem, že budu cítit svobodně. Ale ne. Není tomu tak. Na místo toho pociťuji, jako by se na mě valil jakýsi tlak a napětí. Ten tlak nezpůsobují druzí lidé, ale zato je všudypřítomný. Prostě se cítím stísněně a já nevím proč. Jako by mě omotával nějaký šedý závoj, který mě brání v pohybu, ale pomalu a jistě mě dusí. Nevím, co to se mnou je. Ne, to není ono. Spíše to připomíná Jámu a kyvadlo. Jako by člověk balancoval nad propastí a zároveň trnul kdy ho něco sejme. To loňský advent byl tedy o něco uvolněnější. A to navzdory tomu, jaké byly vichřice, které neustále ničily elektrické vedení. Tohle je hrůza.


Klidně bych to svedla na blížící konjunkci Saturnu a Pluta. Poměrně těžký astrologický aspekt. A já ve svém osobním horoskopu kvadraturu Saturnu a Pluta. Tedy by mě to mohlo ovlivňovat více, než jiného běžného člověka, v jehož čase narození žádné vztahy těchto dvou planet neměl.
V astrologii je Pluto považováno za vládce podsvětí, tedy všeho temného, záhadného, neobvyklého a poněkud ničivého. Může přinášet transformaci, regeneraci, obnovu, ale i zradu, smrt a násilnosti. Kde se objeví, tak se mohou přihodit zákeřnosti všeho druhu.
Saturn je vládce času. Takový přísný, autoritativní a kostnatý stařec, který pomalu odsekává den po dni. Bývá spojován s omezováním, disciplínou, smutkem, těžkostmi, slabostmi a nemocemi. Ale souvisí také s tradicemi, soustředěností, systematičností a důkladností. Je to obávaná planeta, která přináší odměnu i trest.

Ale dost té astrologie. Jenom mě rozrušuje. A dost těch přirovnání svých pocitů k literárním dílům. Kde jsme to skončili?
Jó Vánoce. No, tak o těch už se zmiňovat také nemusím.
Já si každý rok spojuji s určitou barvou. 2015 byl takový zelenkavý do hněda. 2016 světlounce modrý. Rok 2017 byl fialový a 2018 takový hodně tmavě modrý. Takový inkoustový. 2019 má jasnou barvu zlata a karamelu. A teď přichází na scénu rok 2020. Ten vidím červeně. Tedy skoro červeně. Spíš jako lán rudých růží, kde se občas objeví nějaká bílá. A jsme zase u odměny a trestu. Nádherná vůně květů vs. ostrost trnů. Nehledě na to, že ty růže koření v zemi... tedy v podsvětí.
Vždycky jsem věděla, že rok 2020 bude červený. Před třemi lety jsem v tom měla jasné. Ale třeba rok 2021 jsem takto nacítěný neměla. Jako by ještě nebylo rozhodnuto, jaký bude. Teprve teď se to pomalinku začíná rýsovat. Vidím ho velice světloulince našedlý. Jako když bílé prádlo perete hodně dlouho v tvrdé vodě. Raději ani nepomyslet na dva tisíce dvacet jedničku. Zatím.
Já jsem barvy roků jednou konzultovala se sestrou a ta říkala, že za červený považuje rok 2019, kdežto 2020 už je žlutý. Proto mě napadla myšlenka, že ty barvy se týkají toho, kdo je vnímá. Já budu mít takový rok, někdo jiný zase makový. A 2029 bude pro mě nejspíš úplně černý. Ale to není zase tak strašná barva. Prostě ji člověk občas taky potřebuje.

Ale opravdu nepředbíhejme. Zatím jsme u červené barvy.
Víte, že jsem si koupila na počest roku 2020 červený diář? A také červenou bundu. Ale to už nebyl záměr. Prostě mi byla akorát. Jako jediná v tom obchodu. Všechny jiné na mě buď visely a nebo mi byly těsné přes prsa. Vlastně bych řekla, že nejlepší bundy tam byly ve velikosti S a pak od 4XL nahoru. Ale bundy na normálního člověka jsem tam prostě neviděla. Každopádně to dopadlo dobře a doufám, že mám na deset let pokoj s nákupem zimního oblečení.
Víte, že jsem se letos zúčastnila vánočního zpívání v kapličce? Byla jsem k tomu přemluvena jednou ženskou ze vsi. Prý tam měli málo zpěváků. Vlastně mě oklamala, protože tam zpívalo lidí, že tam nebylo k hnutí. Ať tak, či tak, kdybych si nepotřebovala procvičit pátou čakru, tak bych s účastí nesouhlasila. A také jsem se samozřejmě chtěla zasloužit o obec v oblasti umění.
No, tak zatím to ukončím. Snad ještě do konce roku stihnu nějaký článek.

2 komentáře:

  1. ...jako Jáma a kyvadlo.
    Tak díky, povedlo se ti popsat, jak se cítím. Jen ještě s tím drobným rozdílem, že já si za výraznou část můžu naprosto sama. (Za tu druhou můžou on-line knihkupectví, se kterými už měsíc řeším, které knížky vlastně mají a které ne.)
    Ale tohle neměl být protivný komentář, tohle měl být komentář o tom, že ta karamelová barva se k letošnímu roku ohromně hodí a že se stala spousta fajn věcí. I když já asi nejsem schopná roku přisoudit konkrétní barvu... možná by se mi to povedlo akvarelem na mokrém papíře, nějaká abstraktní směska. Karamel a do toho ostře, paprikově červená šmouha?

    OdpovědětVymazat
  2. Mějme pestrobarevné roky... Já to měl po dnech v tydnu

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář