Vás ještě nezachvátila panika?

Tento týden mám v práci odpolední. A tak jsem si zašla dopoledne do Jednoty. Už jsem tam byla včera, takže jsem kupovala jenom takové drobnosti, na které jsem zapomněla. Jako například vložky. A hlavně cukr. Protože už včera jsem si sladila kafe medem a nebyl to žádný zázrak. Ještě, že tu odpornost vyvážily ty skvělé topinky s česnekem.

No, abych to nezamluvila. Vcházím do obchodu a v těsně na mnou pán, co přivezl dodávkou nové zboží. Ještě jsem mu podržela dveře. Protože měl v rukou nějaké blbosti.

Pak si v klidu nakupuju, obcházím regálek sem a tam (vím, není to takové vzrůšo, jako v Kauflandu, ale alespoň se tam neztratím) a mezitím slyším, jak ten pán říká: "Vás ještě nezachvátila panika? Mě každou chvíli šéfová volá, že na prodejnách je akutní nedostatek trvanlivých potravin. Těstoviny a hlavně mouka. Lidi to zkupujou jak šílení."

Na chvíli jsem ztuhla na místě. No jo. Ten koronavirus. Málem bych na něj zapomněla jako na smrt. Ihned jsem dala do košíku symbolicky jeden balíček těstovin, kdyby náhodou. Ještě jsem zauvažovala, jestli nemám koupit i kroupy, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Já jsem přece potřebovala cukr. Chodím okolo jako blbec a ještě jsem ho neviděla. Málo jsem si prohlédla spodní poličku. Takže od znova, co tu máme: Mléko, šlehačky ve spreji, kroupy, vločky, hladká, polohrubá a hrubá mouka, těstoviny, pak je mezera a konečně cukr. Já už to zboží vlastně umím nazpaměť a kdyby mi to přemístili, asi bych měla problém a půl roku tam nepáchla.

A víte, proč ještě naší vesnici ještě nezavládla panika? Řekla bych, že v lidech z naší obce převládá živel země. A zemití lidé jsou pevní, málo ovlivnitelní, někdy až zatvrzelí a hůře se přizpůsobují větším změnám. I já jsem vlastně taková. Když se nám do vsi přistěhuje nový člověk, trvá to tři, až deset let, než ho jsou ostatní ochotní ho brát mezi sebe. Na náplavu je třeba dát si pozor. Kdyby nám sem vláda nastěhovala migranty ze Sýrie, asi bychom to všichni nesli moc těžce. Jestli je to dobře, či špatně, by ukázal čas.

Když vyšel zákon, že by lidé po setmění měli reflexní prvky, nikdo na to moc nedbal. Zákony vznikají a zanikají… jsou to vlastně jen takové orientační pokyny. To by se člověk musel zbláznit, kdyby musel dodržovat všechno… A pak u nedaleké obce přejeli ženskou, které si řidič nevšiml, protože neměla reflexní prvky. To byste koukali, co to udělalo s lidmi. Najednou ty reflexní prvky měli všichni. On je totiž velký rozdíl, jestli přejedou někoho neznámého někde daleko nebo někoho, koho většina vašich známých zná od vidění.

Podobné je to i s tím koronavirem. Dokud se masově nerozšíří v okruhu deseti kilometrů, nenajdeme skutečný důvod panikařit. Jasně že nějaký strach tam je. Dvě třetiny nakažených umírají do několika dní. Ale není v tom hysterie. Na hlad se přece umírá pomaleji. Navíc mnoho lidí u nás má pole, domácí zvířata nebo alespoň zahrádky. Vlastně mám větší strach z toho, že ten největší hladomor nakonec zachvátí lidi z měst, kteří pak přijdou rabovat do vesnic. Už z toho důvodu bych si žádné velké zásoby nedělala, aby mi neměli, co ukrást. Neměla bych si nakonec pořídit brokovnici? Možná bych se měla infiltrovat mezi myslivce, aby vlastnění takové zbraně nebylo podezřelé...

A beztak ta nákaza zmizí tak, jak se objevila. Do léta je po koronaviru. Tak jako španělská chřipka. Ta možná byla horší. To bylo těsně po první světové válce, vojáci se vraceli domů z kdejakých podivných míst nakaženi kde čím, co se mezi oslabené obyvatelstvo snadno rozšířilo.

Takže zatím jsem v klidu. Ale je fakt, že bych měla ještě koupit alespoň dvě másla. V lednici máme už tak na tři namazání. Nechci si dělat zásoby, ale když si nemám co namazat na rohlík, tak mě to znepokojuje.