Klid před bouří

Pamatujete si ještě na orkán Sabine? Onehdá v neděli 9.2. jsem byla na procházce. A už jsem samozřejmě věděla, že v Německu zuří veliký vítr a který v noci dorazí i do Čech a přinese s sebou ochlazení, déšť a sníh.

Avšak zatím to tak nevypadalo. Sluníčko svítilo a zdálo se mi být úplné bezvětří. Prostě krásný den. Na obloze ani mráček. Tedy kromě těch rozplizlých jedovatých, co zůstávají po čarách od letadel. Ale těch bylo minimum.

A ta panoramata. Vidíte tu mlhu, jak je tak krásně usazená kolem zalesněných kopců vzdálené Šumavy?

 

Tady je to vídět ještě lépe. Mám ráda, když mám přehled o krajině nacházející se i 40 km daleko. A ještě víc. A ta mlha tomu všemu dodává tajemný nádech. Miluju tajemno a dá se říct, že málo co mě zajímá více.

Když jsem se dostatečně pokochala nad tím, jaké to tu máme pořád ještě krásné, tak jsem zabočila prava a vydala se šikmo napříč polem. Párkrát jsem ještě několikrát změnila směr a následně zamířila k takové skupince stromů a křoví. Dalo by se to nazvat i hvozdem. A tam jsem uviděla krmelec. Tento jsem ještě neviděla. A vůbec jsem na toto místo zabloudila poprvé a vím, že už ho příště nenajdu.

Nakonec jsem se tím rozbahněným polem celá utrmácená vrátila opět na silnici. Chudinky sváteční kozačky na podpatku. Ale už jsou v pohodě.

A jak jsem se tak vracela domů, řekla jsem si, že musím ještě vyfotit toto. Nad tímto už přemýšlím léta. Nepřipadá vám ta budka od plynu zrovna na tomto místě opravdu popněkut zbytečná?

Když se u nás ve vsi dělal plyn, zastupitelstvo to tu nechávalo udělat nejspíš proto, kdyby zde náhodou chtěl někdo stavět. Ale asi se to místo nikomu nelíbilo a tak si ho příroda vzala zpět.

A ta Sabine následně opravdu přišla. Z jarního počasí se najednou stala zima, která trvala víc než čtrnáct dní, během kterých přišlo několik dalších velkých větrů. Toho by se člověk nenadál. Prostě únor nové doby...