17. listopadu 2020

Konečně jasno

Á dobrý den.V době vzniku těchto fotek se psal 17. květen. Ptáci zpívaly, včely bzučely a sluneční paprsky  hřály tak, že už člověk nepotřeboval ani bundu. Jaro už bylo v plném proudu a člověk pomalu začínal věřit, že se svět zase dává do pořádku. Jó, kdyby člověk tušil, že po svobodném létě nám vláda naplánuje druhou vlnu. Zatím jsem si ale užívala vlnu zelenou.

Třeba tady na té fotce vidíte hloh. On letos tak nádherně kvetl. Škoda, že vždycky tak zapáchá.. Loni jsem si ulomila větvičku a doma jí dala do vody. Zasmradilo to celou kuchyni. Tento rok jsem ovšem byla chytřejší. Některé věci by holt měli zůstat v přírodě.

Na odkvetlé pampelišky mám nějakou úchylku, ne? To mi připomíná... na ten hloh asi taky. Některé rostliny prostě musím fotit pořád dokola.


Toto je jeden z mých oblíbených balvanů. Má takový důlek na sezení. Člověk tam může meditovat. Dokonce jsem se tak pokusila natáčet video na youtube, ale nedopadlo to. Příště si musím dopředu napsat, co tam chci říkat. To by bylo asi fajn, že jo?


A tu mám tyhle houby. Nevíte, co jsou zač? Mám dojem, že ani v atlase hub nejsou a já bych si tak ráda doplnila mykologické znalosti.


1 komentář:

  1. Sakra, když to tu vidím, už bych vážně měla protřídit fotky za poslední dobu a někam je dát. Když já se ale pořád nemohu donutit :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář