Námět na tuto báseň mě asi napadl na nějaké procházce už v lednu na začátku roku 2021. A není divu. Zima 2020/2021 byla na sníh bohatá. Proto nebylo těžké se naladit na zimní verše. Jen mě mrzí, že jsem se nesnažila toho vytvořit víc. Teď bych to měla bez starosti. Teprve nyní se zima zeptala, co člověk dělal přes rok.
Pod korunami stromů
Kráčím cestou domů
pod korunami stromů,
zasněženým lesem,
závějemi se psem.
Krásná je procházka,
když vítr nefouká
a sníh se třpytí,
jak slunce svítí.
pod korunami stromů,
zasněženým lesem,
závějemi se psem.
když vítr nefouká
a sníh se třpytí,
jak slunce svítí.
Krásná je procházka
v lesích a na loukách,
v tajemném tichu
v krajině skřítků.
skrze stíny stromů.
Příště půjdu zase
v téhle zimní kráse.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář