Poprvé jsem navštívila kočičí kavárnu

Zdravím, milí čtenáři.

V úterý 4. července jsem poprvé navštívila kočičí kavárnu, co před nedávnem otevřeli ve Strakonicích. A vlastně to byla moje první návštěva kočičí kavárny vůbec. Měla jsem od toho veliká očekávání. Představovala jsem si, jak kočky všude běhají a skáčou. Že se budou dožadovat pozornosti a pamlsků. Nebo že se samy od sebe budou mazlit. 

Jenže ne. Všechny čtyři spaly a když je někdo pohladil, tak se k člověku otočily zády. Chápu to. Od božího rána jsou otravovány každým návštěvníkem, který do kavárny vleže. A ony si přece také chtějí odpočinout. Tak jsem jen tu jednu chvilku drbala pod krkem, a pak ji nechala odpočívat.
Pokoušela jsem se je i vyfotit, jenže se mi podařily jenom dvě ze čtyř. Třeba ta zrzavá vždycky pohnula hlavou a vyšla vždycky rozmazaně. Ta jedna černá pak odběhla a schovala se. 
Takhle bílá chrápala jak dřevo, takže jsem jí dokázala tak nějak zachytit, i když je to fotka nic moc. Žasnu jen nad tím, že v téhle poloze zvládla usnout. Vypadá to dost nepohodlně. 

A potom tu máme tuhle druhou tmavou, která si celou půlhodinu čistila kožich a také se nezajímala o nic kolem sebe. Ani hrát si nechtěla. A ani tady ta fotka nedopadla zrovna nejlépe. Zrovna totiž měla pacičku přes obličej. Nejdříve jsem ji chtěla vymazat. Ale pak jsem si všimla, že má v sobě jistou dynamiku. Že to částečně vypadá, jako když si nějaká slavná kryje tvář, aby ji nezachytili paparazzi.

Ale jinak tam mají výborné cappuccino a dobré zákusky. Což je to hlavní. Až tam půjdu příště a venku bude takové dusno, asi si řeknu o ledovou kávu. Z tohohle teplého jsem se úplně zpotila. 
Když jsem potom odešla z kavárny ven, chvíli jsem se jen tak procházela. Co se týče Strakonic, většinou si projdu náměstí, podívám se do Prioru a málokdy zavítám někam jinam. Také znám cestu k nádraží, teplárně, plaveckému stadionu a na různá jiná místa, se kterými jsem kdy měla co do činění. Ale když už jsem se vyskytla v končinách mimo mé obvyklé trasy, proč se tu neporozhlédnout?
A všimla jsem si tohoto vodního prvku. Tvarem mi připomíná takový ten portál do Netheru, který je v Minecraftu. Akorát tenhle není z obsidiánu, ale jen z prachobyčejného betonu. Ani jsem nevěděla, že v tomto městě něco takového existuje. Myslím, že je v něm ještě mnoho neprozkoumaného. 

Poté jsem obešla své oblíbené obchody. Ten již výše zmíněný Prior a také to Kohinoor papírnictví. To je tam teprve asi dva roky. A už jsem ho v duchu překřtila na "Papírnictví na růžku".

A nakoupila jsem tři věci. Jako první bych chtěla zmínit skicák, co je úplně vespod. Vlastně jsem nikdy pořádně žádný neměla. Tedy vlastně jo, ale to byl jen takový  ten obyčejný blok. Ten má obvykle tenké papíry. To už můžu kreslit rovnou na zadní stranu volebních lístků. Ale tenhle skicák má tvrdší listy. Skoro jako čtvrtka. Když gumujete, nezmuchlají se a to se vyplatí. Už jsem tam dokonce i něco nakreslila. Konkrétně ty lotosy, co jsou na krabičce vpravo. 

V ní jsou poznámkové papíry zhruba deset centimetrů široké. Nepotřebuju je. Ale právě ta krabička se mi tolik líbila, že jsem jí musela mít. Vím, je to zhýralost, ale až ji vyprázdním, vejdou se tam takové ty menší drobnosti, které se dají využít k tvoření. Různé vystřižené obrázky, samolepky, atd. 

A i ty samotné poznámkové papírky by se na ledacos daly využít. Mají takovou světlounce zelenkavou barvu a květinu v pravém dolním růžku. Ta jde přece vystřihnout. 

A nakonec tu máme tu věc nalevo. Je to samolepicí bloček. Možná znáte ty jednobarevné. Ty se hodí na to, aby na ně někdo něco napsal a někam nalepil. A pak to zase snadno a rychle odloupl, když už ho nikdo nepotřebuje. Tohle je to samé, Akorát je na něj psát asi nedá. Pokud ovšem nemáte bílý fix, jako já.  Ale spíš se mi to bude hodit na nějaké koláže. Ještě si nejsem jistá. Časem přijdu na nějaký kreativní nápad.