Když dá nebe vláhu

Letošní léto bylo jako na houpačce. Saharská sucha střídala období vlhka a teplot pod dvacet stupňů. A největší déšť byl vždy, když jsem si vzala dovolenou. Ale i v mírném dešti jsou často lepší procházky, než v při třicetistupňových vedrech. 

27. srpna jsem na jedné takové byla. Mrholilo, ale na deštník to ještě nebylo. Přesto jsme psa nemohli dostat na dvůr, aby se šel vyčůrat. Ale jak zahlédl, že beru vodítko, přece jenom si dal říct. On už je přece jenom postarší a už nevstává z kanape kvůli každé kravině. Ale procházky pořád miluje. I když už tedy nedojde nikam daleko.

Jako první jsem vyfotila toto zákoutí. Každou chvíli okolo tohoto zarostlého rohu člověk prochází. A nikdy jsem neměla potřebu ho fotit. Ale ten poslední týden v srpnu jsem de facto vynalezlo staronový umělecký směr. A tím je neodekadence. Má navazovat na dekadenci z přelomu 18. a 19. století.A v rámci toho jsem prostě chtěla vyfotit nějakou zchátralou a ponurou věc. A počasí mi k tomu nahrávalo.

Na další fotce je šípkový keř. Šípky tentokrát začaly dozrávat poměrně brzy. Jsou roky, kdy červenají později. Přinejmenším o pár týdnů. Ale letos je to zase všechno jinak.

Tohle mě ten den fascinovalo úplně nejvíc. Javorové listy, které patrně vlivem předchozího nedostatku vláhy začaly na okrajích trochu usychat. Ale jak na ně zapršelo, jsou tak úchvatně lesklé. Téměř, jako by ten strom někdo takhle vyšlechtil, i když vím, že to tak není. Ihned přitáhly mojí pozornost. A já myslela, že mě přírodní děje už nemají čím překvapit. A přesto taková zdánlivě obyčejná věc dokáže člověka nadchnout. 

A máme tu jedno ponuré a zároveň působivé panorama. Ty mraky, jako by se dotýkaly těch lesů v dáli. Nebo spíš,, jako by je přímo pohlcovaly. 

29. srpna jsme se ségrou byly ve městě. Mimo jiné jsme se šly podívat i do Mela. Prodávají tam rostliny, různě nepotřebné ozdoby a jiné věci na zahradu. Zboží mají vystavené vevnitř i venku. Mou pozornost upoutal tento regál se soškami, či jak to nazvat. Za normálních okolností bych ho asi jen přešla, ale ta velká louže přes cestu způsobila, že to vypadá, jako by zvířátka šla pít. Hlavně ty kachny ve předu. Ty nejzajímavější fotky někdy vykouzlí náhoda.