V barvách pozdního léta

Zdravím, milí čtenáři. Jsem tu s dalšími fotografiemi. Jsou to takové útržky a kuriozity z první poloviny září. Toto období jsem pro tentokràt nazvala pozdním létem, protože podzim to úplně ještě nebyl.

Začněme tedy fotkou z 5. září. Tohle je náš klematis. Popínavá rostlina, kterou už dvakrát málem zahubil pes a ona stejně vždycky znovu vykvetla. Je to hotový nezmar. Jenže se nám už nepne po plotu, ale po růži a po ohrádce okolo záhonku.

8. září jsem vyfotila tuto houbu. Rozeznala jsem ji jako muchomůrku růžovku, nebo-li masáka. Je jedlá, ale nechala jsem ji na místě. Už jen kvůli tvaru té nohy. Na té přední straně je taková úzká prohlubeň, která mi připomíná... ani nechtějte vědět co. Takovou kuriozitou přece nemůžu likvidovat.

17. září jsem si všimla, že ty okrasné hlohy na vsi už mají plody. Taky bych řekla, že jsou oproti minulým rokům o takových čtrnáct dní dřív. Nebo se mi to zdá? 

Ten den jsem také na procházce na jednom místě našla i bedlu. Ale měla ještě zavřený klobouk. Proto jsem se pro ní vrátila druhý den. 

A tohle je ten ostrov na louce, kde ta bedla byla. Toho 18. září už nebylo takové sluníčko, jako den před tím. Pořád ale bylo docela teplo. Ale na radaru ukazovali blížící se déšť, takže jsem musela jít rychle.

Toto místo jsem nazvala Ostrov zmařených nadějí. Neptejte se proč. To je, jako byste chtěli vědět, kde je svým názvům přišly Ostrov tich, Ostrov bouří a Ostrov perutí. Taky nevím. Myslím, že určitá místa si sama vybírají, jak se chtějí jmenovat a pak to telepaticky posílají kolemjdoucím lidem.

Uzavřená bedla už se otevřela a dokonce tam vyrostla i jedna malá.  Jít tam druhý den se vyplatilo. To mi připomíná, že bych se na to místo mohla vypravit znovu.