Přišla zima

Zdravím, milí čtenáři. Minulý víkend nám poprvé nasněžilo. A to se na té procházce hned jinak fotí. Tak se tedy pojďme podívat, jak to toho 26 listopadu vypadalo. 

Na první fotce můžete vidět šípkovou větvičku. Já vím, že už jsem je letos už fotila, ale ne se sněhem na pozadí. vlastně ta červená ihned upoutala mojí pozornost. Ono už totiž těch barev v přírodě moc není. Zářivě žluté listí opadalo a částečně ho přikryl sníh. Zbyly jen holé hnědé stromy. A do toho ty červené plody.

Také jsem šla okolo ohrady, kde se páslo několik oveček. No... páslo. To je trochu silné slovo. Ono dohromady nebylo na čem. Té trávy tam rostlo minimum, ale něco málo se tam ještě nahledat dá. Ale hrabat se v tom čumákem bych nechtěla. Nicméně mě zaujala ta jejich tlustá vlna. V tu chvíli mi hlavou projela myšlenka, že je jim možná přece jen tepleji, než mě. Ale na druhou stranu zase chodí bosýma nohama po studené a mokré zemi. 

Zde je zase zasněžené panorama s částí naší vesnice na obzoru. Jakoby bezbarvé domy se tyčí proti šedavé obloze. Tahle fotka má má v sobě takový melancholický, téměř bezbarvý podtón.A ten odporně ledový vítr, který ten den foukal zalézal až do morků kostí. Ale navzdory tomu, jak tento výjev vypadá, nebylo nebe úplně zatažené. Spíše jen oblačné.

A proto o chvíli později o kus dál bylo možné vyfotit toto. Mraky se po obloze pohybovaly docela rychle a místa s modrou oblohou mizela a zase se objevovala. Tahle fotka má vlastně úplně jiné vyzařování, že ta před tím. A ty stromy jsou foceny pod neobvyklým úhlem. Prostě jsem šla po cestě a pak jsem je uviděla. Nebo spíš zaznamenala takovou tu neopakovatelnou atmosféru aktuálního okamžiku. Většinou člověku stačí jeden pohled a a ví, že fotku tohohle místa potřebuje. Navzdory té obyčejnosti.