Zdravím, milí čtenáři. Asi si už nevybavujete únorovou sérii fotek s názvem "Pod pruhovaným nebem", že ne? Ať tak či tak, 12. listopadu byla obloha ještě pruhovanější. A to naprosto kouzelným způsobem.
Na začátku procházky vypadaly mraky docela obyčejně. Nic, co by přitáhlo pozornost člověka. Mě spíš zaujalo takové to kouzlo podzimu, které konečně začalo vyzařovat z okolní přírody. Ta vlhká silnice, to nahnědlé listí zpovzdálí, taková ta sotva znatelná ponurost, která jako by se ještě nechtěla úplně projevit.
Postupem času ale připlouvaly čím dál hustší oblaky, Přesto ale nebyly tak úplně neprostupné. Někde tam vzadu mezi nimi byla mezera, kterou prosvítalo slunce.
Trochu jiným směrem ale vypadaly, že visely nad zemí proklatě nízko. Téměř jako by se chtěly spojit se zemí. Také mi ale něčím připomínají zvlněnou vodní hladinu.
Ach, tohle je tak roztomile zchátralé zákoutí. A ta obloha tomu dodává takovou čarovnou atmosféru.před nějakými časy tady byl už dost jetý barák. Ani si nejsem jistá, jestli měl ještě střechu. Kousek snad ano. Nicméně někdy mezi lety 2006 - 2008 ho zbourali. A dodnes se tam mezera jako po vytrženém zubu. Nicméně někdo to místo pravidelně seče. Náletové dřeviny tam však nechává.
Na poslední fotce je kaplička. Akorát tentokrát je focená ze země a ne z našeho okna. Každopádně tady už ty mraky vypadají dost monstrózně a démonicky. Jako by se schylovalo k nějakému armagedonu. Každopádně ještě jednou porovnejte první fotku s touhle poslední. Je to vlastně rozdíl, ne?
to je krásně zachyceno :) nejvíce se mi líbí ta třetí :)
OdpovědětVymazatMoc pěkné
OdpovědětVymazatMoc krásné fotografie. Mám.rada fotografie z přírody, tak že se sem určitě vrátím. Přeji krásné dny a na focení vždy dobré světlo.
OdpovědětVymazat