Jaro v lednu

Zdravím, milí čtenáři. Mám tu pro vás další fotky. Tentokrát z 28. ledna. 

Po dlouhé době nefoukal vítr a nebe bylo jako vymetené. Myslím, že se oteplilo až na šest stupňů. Na rybníce už zbyla jen tenká vrstvička ledu. A místy se už rozpustil úplně. Oproti minulým dnům bylo tak nádherně.

Také se dost zvýšila hladina rybníku. Sněhy krátce před tím roztály a ani déšť nebyl v tu dobu výjimkou. Tudy já za běžných okolností projdu suchou nohou. Maximálně to tu občas trochu čvachtá, když je vlhčí počasí. A najednou...? A nejhorší je, že to nešlo ani obejít.

Vpravo se totiž terén svažuje lehce dolů. A ta voda tam stéká k mému údivu docela prudce. A i kdyby, naateklo by my do bot, kdybych tudy chtěla projít.

A protože fotka nemá takové grády, tak jsem to i natočila. Znovu uporozňuju, že jde o místo, kde je jindy docela sucho. 

A pak zbývá už jen jedna otázka. Odkud se ta voda bere? Zároveň je však nasnadě i odpověď. Ten rybník prostě potřebuje zvýšit a zpevnit hráz. A nebo ne. Klidně by tu mohli zasít rýži.

A nyní už zbývá poslední objekt. A to tako vrba. Objevila jsem jí před mnoha lety. Asi dvakrát, třikrát jsem u ní byla, a pak jsem k ní přestala chodit, protože se k ní těžko dostávalo. Následně jsem i zapomněla, kde roste. Potom už jsem jí ani neshledala. Až předloni jsem ji objevila znovu. A opět to byla náhoda.

A tady je ten strom focen t druhé strany. Zaujalo mě mimo jiné i to, jak v jeho koruně svítí slunce. Vypadá, jako by se tam usadilo a  odpočívalo, než bude pokračovat ve svém nebeském putování.