Kouzlo zasněžené přírody

Dobrý den, milí čtenáři. Věřím, že nám zima ještě nedala poslední sbohem. Přesto to ale už nějakou dobu vypadá na jaro. Pojďme si tedy zavzpomínat ta dobu, kdy zima ještě byla. A to na 16. a 21. leden.

A tato první fotka je právě ze 16. ledna. Tohle neudržované místo porostlé orobincem bylo kdysi dávno rybníkem. Já už si to ale nepamatuju. Asi ho zrušili dávno před mým narozením. Taťka tam prý jako malý chodil bruslit. Dnes je tam už jenom bahno a čvachtanice. 

A teď fotky z procházky z 21. ledna. Ten den opět mnohé stromy a keře vypadaly, jako by tudy krátce přede mnou prošel dědeček Mrazíček a svou berlou Mrazilkou zasněžil vše, čeho se s ní dotkl. 

A co teprve ta obloha. Ta byla přímo fascinující. Jako kdyby ty mraky někdo našlehal. Jsou tak hladké zvláštně mramorované. Tehdy jsem se na ně nemohla vynadívat. Své dělá i to slunce. 

A pak mě upoutalo toto. Přísahala bych, že na tomto místě byl ještě nedávno třetí kmen stromu. A teď je uříznutý. Teprve teď je vidět, jak byl úplně dutý. Tolikrát jsem se už zamýšlela nad tím, jestli strom netrpí bolestmi, když začne hnít zevnitř. Kdo ví?

Tohle je foceno ten samý den. Jen o pár hodin později z okna naší kuchyně. Zaujaly mě  ty červánky. Ty většinou věstí velký vítr. Nechtělo se mi ani věřit. Vždyť dva dny před tím vítr skončil. To měl být zase nějaký nový? Ten vítr však opravdu přišel a s ním i oteplení.