Bílý sníh a čirý led

Zdravím, milí čtenáři. 14. ledna jsem po dlouhé době měla na procházce slunce. To však skoro vůbec nehřálo. Foukal takový ledový větřík. Ne nijak prudký, přesto však dost nepříjemný.

Touto cestou moc často nechodím. A vlastně ani nevím, jestli tento výjev mám na fotce. Myslím si, že ne. A jestli přece jen ano, tak maximálně jednou. Vyloučit se to přece nedá.

Za určitých podmínek ta zídka po levé straně vypadá docela zajímavě ne? Na první pohled působí takovým nepřirozeným dojmem. Prostě, aby tu mohla být cesta, asi museli odkopat kus svahu. Následně ho obezdili aby se jin nesesouval. Nahoře pak vysadili nějaké jehličnany, které asi také pomáhají zpevnit tu hlínu. A nebo je to ještě jinak a okolnosti vzniku tohoto útvaru se odehrávaly za jiných podmínek.

Zato tohle místo už znáte z několika úhlů. Poprvé jste ho mohli spatřit, když jsem fotila sérii "Ledový závan". Ale jsou k dispozici i bez sněhové varianty. Například podzimní "Kam zmizelo slunce" nebo třeba "Hledání draka" z ledna 2020, A abyste si nemysleli, že tenhle kopeček fotím, jen v těch chladných obdobích roku, tak třeba série "Před západem slunce" je z července.

Po levé straně můžete vidět kousíček toho kopečku, Po pravé stromy, co lemují úzkou silničku. Myslím, že tenhle úhel jsem opravdu asi nefotila. Ale na jaře v těchto místech roste drobná žlutá kytička, co se jmenuje křivatec. A právě ve Výpravě za lišejníkem je zvěčněna. Ten den tu však ležel jen bílý sníh, co při oblevě zavlaží půdu účinněji, než kdejaký déšť.

Zanedlouho jsem z úzké silničky odbočila na polní cestu. Cestou jsem míjela tento smrkový porost. Už mnohokrát mě napadlo, že když by mě ve volné přírodě zastihla nějaká děsivá sněhová vánice, při které by se nedalo pokračovat v cestě, zalezla bych do něčeho takového. Kdyby ovšem byl obzvláště silný vítr, zase by na mě mohl spadnout strom. Takže nevím. Možná jsou spíš lepší nějaké nižší keře.

A poslední fotka. Je na ní led tvrdý jako kámen a přesto průsvitný jako sklo. Kousek jsem se po něm prošla. Byl bezpečný, ale místy bylo vidět dno. Měla jsem trochu závrať. 

Ale stejně. Já ještě nikdy neviděla tak čistý led. Vždycky byl bílý, nebo alespoň kalně zašedlý. Ale tenhle je divný. Jednou kousek od tohoto místa viděla led, který vypadal jako bahno nebo sliz. No jen se podívejte na článek "Studie mlhy". Myslím, že náš rybník je něco jako moře. To se také dá fotit každý den a vždycky bude jiné.