Před západem slunce

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas opět zveřejnit nějaký článek. Tentokrát jsem na procházku šla večer, protože jsem chtěla na fotce zachytit západ slunce nad určitým shlukem stromů. Tak se pojďme podívat, jak to toho 3. července dopadlo. 

První fotka je ovšem ještě z domova. Náš pes si na ní hezky hoví přede dveřmi. Vypadá velice unaveně. Ale jakmile jsem se ho zeptala, jestli by nešel na procházku, ihned ožil a začal vesele skákat. 

Tohle je onen kopeček... či spíš hrbol... daleko za kravínem Už dávno jsem ho překřtila na dračí vrch. To, že někde hluboko pod ním odpočívá drak, je téměř jisté. Již dlouho jsem na něm nebyla. Poslední dobou jsem chodila po cestách co vedou okolo.

A jaké bylo ten den čisté nebe...

Po chvilce chůze mě udeřila do nosu docela divná vůně. Kdyby nebyla tak těžká, mohl by jí člověk označit za příjemnou. Jejím původem byly tyto rostliny. Po prohlédnutí atlasu jsem zjistila, že je to svízel syřišťový. 

Tahle kamenná plocha je ideální pro meditaci. Občas tu prostě jen tak posedím. Kámen je v létě příjemně teplý. A rostou na něm krásné lišejníky a mechy. A tyhle lišejníky jsem nikde jinde v okolí neviděla. A proto si jich tak vážím. Jinak jsou k vidění takové ty žluté, co rostou na větvích stromů, co už nejsou zrovna dvakrát v kondici. Ty moc nemusím. Ale tyhle na tom kameni jsou skvělé. 

Tady zase můžete vidět slunce, co svítí zpoza stromu a to jaký to dělá světelný efekt. 

Tenhle plot jsem vždycky míjela, jako něco velice nezajímavého pro focení. V tomhle světle mě ale zaujal. Vypadá jaké zadní branka, co vede do pohádkového světa.

A další slunce za stromem.  Alespoň můžete zhodnotit, jak postupně klesalo k obzoru.

Tohle je vlastně zlatý hřeb. Před několika lety jsem tady viděla, jak slunce zapadá do toho dolíku. Tehdy jsem to i vyfotila, ale fotka se do dnešních dní nedochovala. A od té doby jsem toužila po tom, abych si to mohla vyfotit znovu. A konečně jsem si vyčíhla ten správný okamžik. 

Jinak. Víte, co je to orb? Tak se nazývá takový kulovitý světelný objekt na fotkách. Někdo říká, že jsou to duše zemřelých či pozitivní léčivá energie. Někdo zase, že je to bleskem osvícená prachová částice, co je blízko objektivu. On je to asi případ od případu. Nicméně i mě se takový orb povedlo vyfotit. Tentokrát si ale myslím, že s největší pravděpodobností nějak zapracoval sluneční paprsek a žádné nadpřirozeno se zase nekoná.

Tahle fotka z 9. července by se spíš měla jmenovat "Po západu slunce". Je to foceno z našeho okna z kuchyně. Na ní si můžete všimnout kromě nesmírně zajímavých červánků, také kříže tvořeného z těch čar od letadel. Víte, že jsem si ihned vzpomněla na babičku, která jednou říkala, že až se na nebi objeví kříž, přijde brzy konec světa. Ale nebojte. Tenhle se asi nepočítá. To by to už dávno bylo.