Kolem vody, luk a lesů

Dobrý den, milí čtenáři. 10. července, kdy jsem pořídila tyto fotografie, foukal skoro až podzimní vítr. Vůbec nebylo teplo. To vám řeknu. Proto jsem si také kromě tepláků a mikiny vzala ještě vestu. A chvílemi jsem dokonce litovala, že jsem si nevzala bundu. Přesto však tuto procházku považuju za zcela vydařenou.  

A teď k fotkám. Jako první se mým objektem stal místní největší rybník. Když tudy jdu fotím do prakticky vždy. Tentokrát byl pro změnu zajímavý tím, že v něm bylo po těch četných bouřkách daleko více vody. 

Například, když tuhle fotku srovnáte s tou, co je v tomto článku, je to úplně jiné. A také to tenkrát bylo méně zarostlé. Ale to možná jen tak vypadá, protože ještě bylo brzy na jaře a ještě nebylo listí.

A v neposlední řadě jsem vám chtěla ukázat, jaké tehdy byly krásné vlny. 

A jak ta tráva byla zelená a svěží. 

A teď ten nejhlavnější úsek. Před časem jsem viděla, jak kolem našeho domu projelo auto, které patřilo asfaltovací firmě. To víte, že mě zachvátila zvědavost. A tak jsem při nejbližší příležitosti zjišťovala, odkud a kam asfaltovali. A nalezla jsem to. V období bahna si tu už nikdy neušpiním boty. 

Ale tohle mě uchvátilo. Šla jsem kolem louky, co byla v plném květu. Takhle to asi nikdy nebylo. Někdo tu musel vysít nějaká semínka. Ale je to skvělé. A ty barvy. Proč myslíte, že jsem tudy šla o týden později znovu? Chtěla jsem tu krásu ještě jednou vidět. Ale už to nebylo takové.

Také jsem potřebovala vyfotit, jak ta nová cesta kontrastuje se zrajícím obilím. Jen tak mezi námi. Ten asfalt končí kousek za těmi stromy. 

Také jsem viděla, jak přijelo auto, zaparkovalo v poli, z něj vystoupil člověk s košíky a zmizel v houštinách.

A přitom přitom si nevšiml takových skvostů přímo na okraji. Nádherné hříbky. Přece je tam nemůžu nechat těm tlustým slimákům. Ty houby jsem jim vyrvala ze chřtánů. 

A tady si můžete prohlédnou všechny vystavené trofeje.